Z Náchoda do Monaka a zpátky za 36 dní - 1. část: Z Náchoda do Monaka

Autor: Martin Adámek [2005-06-15]

Monako - náš cíl

13. července 2004, 17.den cesty, v 19:15 jsme přijeli na kruhový objezd, na jehož jednom výjezdu začínalo Monako. Nemohli jsme si odpustit cílové foto u cedule - místní policistka ochotně vbíhá s mým fotoaparátem mezi vozy do středu kruháče. Když řidiči viděli, že fotí uniforma, zastavil se dokonce na chvíli provoz. Večer jsme si prohlédli centrum Monaka, zejména park před Casinem. Je plný tématicky podobných soch, v čele stála plechová žena držící dítě nad vodou, pracovně jsem ji nazval "Viktorka". Vyjíždíme na západ z Monaka a hledáme místo na spaní. U rozestavěného domu jsme narazili na kulturistu s krajně nepřátelským pohledem. Na první pohled vypadal jako squoter, nebýt toho že měl v domě beze stěn zřízenou posilovnu. Po počátečním překvapení mizíme pryč v obavě, že se na nás vrhne. Spíme nedaleko, na kamenité cestičce za nějakým plotem. Ráno se vracíme do Monaka, kde nás čeká nabitý program.

Navštívili jsme všesportovní stadion - shora vypadá jako fotbalový, ale fotbalové hřiště je až na střeše, pod ním jsou další patra. Vedle basketbalové haly je plavecký 50ti metrový bazén, a nad ním restaurace, z jejíchž oken je možné plavce pozorovat, navíc je vybavena projektorem. Po dně bazénu jezdí kabelem napájený robot a samočinně čistí kachličky. Kola jsme zamkli v přístavu plném luxusních lodí. Dnes už si dvakrát rozmyslím, než nějakou kocábku nazvu jachtou. Z přístavu jsme kolem několikapatrového parkoviště pro autobusy došli do Oceánografického muzea. V horní části jsou exponáty jako v každém muzeu. Zajímavá byla např. koule z roku 1886, použitá k výzkumu mořských proudů. Skrývala průvodní dopis, žádající deseti jazyky, aby ji nálezce předal s údajem o datu a místu nálezu své vládě, a ta poté vládě francouzské. Takových koulí bylo samozřejmě mnoho, tato měla číslo 491. Ze střechy Muzea je pěkný výhled po Monaku. Při pohledu shora pochopíte, jak se šetří místem - na střeše každého věžáku je zahrada, protože jinam se nevejde. V suterénu muzea jsou 2 patra s akvárii plnými neuvěřitelných a ještě zajímavějších mořských tvorů. Po opuštění muzea jsme se podívali ke královskému paláci a vyrazili jsme opět do města. Jdeme po chodníku a najednou narazíme na výtah. Sjedeme dolů a ocitneme se v dlouhé chodbě vedoucí do supermarketu. Aby toho nebylo málo, potkáváme vozítko s oranžovým majáčkem, tlačící dlouhý štrůdl nákupních vozíků. Vozítko nemá žádného řidiče, ale obratně projíždí zatáčky a kličkuje mezi sloupy ? v Monaku už je možné úplně všechno. Naštěstí za chvíli na předním konci dlouhé kolony vozíků nalézáme člověka s dálkovým ovladačem. Zatímco ostatní se šli koupat, podíval jsem se do automobilového muzea Monackého prince. Ve sbírce nechybí klasické vozy jako Lotus 7, VW Brouk, Fiat 600, Citroen 2CV (Kachna), kromě těchto legend je zde množství luxusních limuzín. Na předním místě je vystaveno Lamborghini Countach, ale asi nejzajímavějším exponátem je vůz Bugatti, který v roce 1929 zvítězil v první GP Monaco. Bohužel ve sbírce není jediné ČS auto. Světově proslulá aerodynamická Tatra je zastoupena pouze malými modýlky Tatraplanu a T603 v modelu muzea, bez popisku. Po rozeslání pohledů projíždíme 3,367 km dlouhý formulový okruh Velké ceny. Na jeho trase jsou rozestavěny tři sochy závodních vozů v životní velikosti. Poté si trať projíždím na čas. Trochu mě zbrzdila nevhodně orientovaná jednosměrka a chodci před kasínem, nepříjemné je i převýšení okruhu, protože jediný sjezd vede prudkými zatáčkami včetně "vlásenky". Přesto jsem v plné polní okruh projel za 7:58 (průměr jen 24,7 km/h), asi 6x pomaleji než formule… To už byl ale večer a jeli jsme se ubytovat kousek za Monako do opuštěné zahrady.

Další informace naleznete na autorově serveru www.adamek.cz.

Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 ]


Související odkazy

(c) Uvedení autoři & Asmat 2004 - 2023, design by KamData [Privacy]