Oslava příchodu jara, nebo-li začátek Hólí, se v Indii slaví tzv. festivalem barev. Lidé si pomalovávají obličeje práškovými barvami, polévají se vodu či barví ostatní přítomné na ulicích. Panuje opravu veselá atmosféra.
Tance Juju jsou nedílnou součástí mnoha oslav v Subsaharské Africe. Juju představuje obecný termín pro tradiční africké duchy a přízraky a je spojován s tradičním animistickým náboženstvím. Existují jak dobrá Juju (Good Juju), která mají pomáhat léčit a přinášet štěstí, tak i zlá Juju (Bad Juju), která mohou vykonávat pomstu a způsobit neštěstí.
Druhý pokus o cestu do Antarktidy. První cesta se nezdařila kvůli špatnému počasí, kdy ani ledoborec díky vysokým vlnám a větru o vysokých rychlostech nebyl schopen překonat Drakeův průliv. Nezbývalo než se za tři měsíce vrátit a pokusit se o cestu znovu. Tentokrát bylo počasí nádherné včetně jednoho slunečního dne, který je v Antarktidě celkem výjímečný. Vítejte tedy v zemi ledu.
Rituál Naghol (nazývaný též Nagol či N'gol či anglicky Land Diving) je na Vanuatském ostrově Pentecost provozován již po staletí mezi dubnem a červnem. Rituál na oslavu úrody sladských brambor (Yam). Tuto slavnost můžeme hrdě nazvat prapředkem dnešního extrémního sportu bungee jumping. Mladí muži, přivázaní lijánami za kotníky, skáčí z vysokých dřevěných věží. Místem jejich dopadu je prudký svah, kde se mužovo tělo díky lijánám zastaví těsně nad zemí. I tak je dopad docela tvrdý. To ale mladíkům nevadí, aby si slavnost pořádně neužili. Včetně všech vesničanů, kteří se slavnosti také zůčastňují.
Každoroční festival (bývá v srpnu) v Mt Hagen je událostí, co stojí za návštěvu. Slavností se zůčastňuje pestrý mix kmenů z okolních papuánských hor. Je to jedna z mála příležitostí, kdy je možné vidět příslušníky místních etnik tradičně oblečené a předvádějící své rituály a tance.
Réunion je malý ostrov v Indickém oceánu a současně francouzský zámořský departement. Tropické klima a hezká příroda je lákadlem mnoha turistů. Nejvyšším bodem ostrova je Le Piton des Neiges (3069 m), ale vulkanology více zajímá nižší aktivní sopka Le Piton de La Fournaise (2632 m). V době aktivity je výlet k sopce opravdovým zážitkem.
Canal je pruh Panamy napříč americkým kontinentem. Je to 80 km dlouhý pás nevykácené džungle, kterou vede transkontinentální silnice, železnice a průplav. Uprostřed hrdinsky prokopaného Průplavu se rozlilo přehradou přizvedlé vnitrozemské jezero, ke kterému se zaoceánské parníky dostávají zvedány z obou stran Průplavu soustavou zdymadel, locks. Obrovské lodě jsou obvykle jen o centimetry užší než zdymadlo a protáhnout je bez potopení je lahůdkovou technickou atrakcí. Stará se o to vždy šest lokomotiv popojíždějících po kolejích kolem zdymadla. Táhnou loď na lanech a jejich mistrní stojvedoucí se dohadují vysílačkama, popojíždění neřídí žádný počítač. Vydržel jsem kolem kroužit tři dny, je na co se dívat.
Angličtina, rum, pláže s palmami, výlety ke korálovým ostrůvkům kolem Placencie, kde se k barevnému podmořskému světu stačí probrodit. Přeslazené ananasy, nádherně líní Garifunové a lehce pracovití ztroskotanci z Evropy. A také fotogenická tmavozelená Mayská vrchovina tónovaná plantážemi kubánských pomerančů. Na úplném jihu je konec světa v podání zpustlého města Punta Gorda s komickou anglickou hodinovou věží uprostřed. I tady se ovšem spokojeně žije, chodí do školy ve slušivých uniformách, přistavuje patro k hotelu, čínské večerky jsou otevřeny dlouho do noci. Lze si popovídat v nějakém tom starém indiánském jazyku a potom zajít na pravou anglickou snídani.
Antigua s náměstím klasických španělských milostných schůzek v podání temně červených indiánů a pobledlých evropských a amerických hippieků. V blízkých kopcích ještě zůstal zachován tvrdý život rolníků. Kolem jezera Atitlán ovšem už rostou místní Beverly Hills. K mayskému Tikalu se letělo a ostrovní město Flores už zase navozovalo karibskou atmosféru. Tikal je rozlehlý a ohromující výškou pyramid s citem zasazených v tropickém lese. Návrat do Antiguy vedl přes tropicky barevné Livingstone, město na pevnině, ale spojené se světem pouze po vodě. Buď přes honduraskou zátoku, kde mezi rybáři vykukují manatee nebo širokým kaňonem Río Dulce s vysokými břehy porostlými hustou džunglí a s hnízdy nepojmenovatelných vodních ptáků.
Inicializační obřady jsou nedílnou součástí života domorodců z oblasti řeky Sepik. Konají se, pokud chlapec dospívá v muže či je postaven nový dům Tambaran (Haus Tambaran) - dům, který je přístupný pouze dospělým mužům. Život ve vesnici dostane jiný rytmus, všichni jsou oblečeni v tradičních oděvech, tančí v duchu starých zvyků. Přichází i příslušníci okolních vesnic, kteří se k slavnosti připojují. Na jednom místě je k vidění pestrý mix oděvů a masek podle příslušnosti k různým vesnicím.
