Autor: Aleš Vostrák [2005-08-21]
9.1.
Odlet z Prahy. Jako vždy jedeme na letiště pozdě a tak nám nevadí několikahodinové zpoždění díky zasněžené letištní ploše. Už proto, že v letadle potkáváme Pavlosovýho kamaráda stevarda, který nás přesouvá do bussines třídy a leje do nás jednoho panáka za druhym. Ve Frankfurtu od něj ještě na cestu dostáváme tašku, která je nejenom strašně těžká, ale navíc i podezřele cinká.
10.1.
V Kuwaitu dávám jenom pár piv. Letištní policie na nás nekouká zrovna přátelsky, takže sem si s Pavlosem nedal ani lahvinku vína, co zrovna otevřel. Musíme navíc přesměrovat naše batohy do Jakarty, protože v Praze nedokázali poslat zavazadla tak daleko. U Kuwait airways se dozvídáme nemilou zprávu, že se můj batoh ztratil a že snad zůstal někde ve Frankfurtu. Začínám se připravovat na "cestování nalehko". Je to docela příjemné, až na maličkost, že nemám boty a po městě musím chodit v pohorkách.
JAKARTA
Cestou z letište náš autobus Damri(10000Rs) havaroval a náš řidič nečekal na policii a utekl. Někdy si myslím, že takový scénky snad Pavlos přivolává. Věci necháváme ve Wisme Delime(40000Rs/double) a odcházíme obtelefonovat letiště. Na uklidnění si pak u stánku nedaleko Jaksy dáváme kuřátko s rýží a vynikajícíma čerstvýma bylinkama(5000). Večer máme sraz s Alexem v Gambiru. Dáváme s ním další láhev vína (zásoby z letadla) a pár piv. Zkoušíme z něj dostat nějaké informace o Ambonu, z kterého shodou okolností pochází. Jako bonus nám nabízí několik prostitutek s tím, že cenu domluví určitě rozumnou. Ve 2 hodiny v noci mě budí z recepce. Ani se na ně nezlobím, protože pro mě mají úžasnou zprávu. Batoh právě dorazil. Ještě rozespalej a zmatenej jsem do nadšeně přivítal.
11.1.
Ráno jsme si trošku po únavnym letu přispali. Kupujem v cestovní kancelári Robertur Kencana letenky do Ambonu(679000Rs) s Lion Airem. Let s Mandalou by přišel na 725000Rs. Bohužel už na dnešek není volné místo a tak se musíme spokojit s pondělkem ve 21:45. Mezitím si alespoň v Senenu můžeme koupit repelent a nějaké další drobnosti. Opět prší a Jalan Jaksa se na chvilku mění v řeku. Pavlos nedbá mých rad obětovat těch 15 korun za bataka a jdeme tedy pěšky. Na posledních 500m si přece jenom bereme bajaj. Chce sice 5000Rs, ale my usuzujeme, že mu 1500 stačí. Jdeme si brzo lehnout. To byla možná chyba, protože se díky časovému posunu probouzím ve 2 ráno, a už nemůžu usnout. Vydáváme se proto ještě ven trochu se projít a případně dát něco k jídlu. Spravil to banánový juice za 5500Rs.
12.1.
Odhlašujeme se z Delimy, necháváme batohy na recepci a jdeme potvrdit Pavlovu letenku s Kuwaitama. Pěšky je to daleko, a tak jedeme nazpátek autobusem (1000Rs). Já si vyřizuju maily(5000/30min.). Od Alexe si bereme kontakty na jeho příbuzné na Ambonu a míříme posledním autobusem na letiště Soekarno Hata. Let trvá s přestávkami asi 6 hodin a cestu nám zpříjemňují nádherné letušky od Lionu. Plně využíváme mezipřistání v Surabayi a Makasaru k tomu, abychom dostali třikrát svačinu. Bohužel pro mne se pokaždé skládala z bochánků plněných nějakým překvapením, ať už čokoládou, vanilkovým pudinkem, jablkem a nebo něčím, čemu jsme pracovně říkali zelenohmota. Ne že by ty náplně byly tak hrozný, ale po šestém kousku jsem si na ně už vytvořil takovou menší averzi.
Kapitoly: [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 ] Další >
