Autor: Jarda [2004-12-02] (Psáno jako On-line reportáž)
Vsechny vas opet zdravim po mensi odmlce a dekuji za mile ohlasy.
Expedice pokracuje, ale uz v mensim slozeni. Tedy uz jen v moji osobe. Petr mel neodkladne jednani v praci, takze uz se vratil domu. Z Esfahanu jsme 18.7. nad ranem dorazili do Teheranu. Prosli jsme nekolik zdejsich muzei, zejmena klenotnici, ktera dnes patri k centralni bance. Tolik skvostu pohromade jsem nikdy nevidel, jeden drahy kamen stridal druhy, rubiny, smaragdy atd. a kralem byl diamant Darya-ye Nur. Zlatem pokladnice take pretekala.
Navecer v sobotu jsem se rozloucil s Petrem, ktery 18.7. nad ranem pokracoval pres Moskvu do Prahy. Mne se povedlo si o tyden prodlouzit letenku, domu mel bych dorazit rano 26.7.
Zatimco Petr smeroval na letiste, ja jsem se vydal na dalsi okruh po Iranu. Busem jsem zamiril na JV zeme, k Ahvazu. Jde o oblast povodi rek Shatt al Arab a Karun, je v podstate prilehla k Mesopotamii. Kraj je zde rovinaty. Mistni teploty patri k nejvyssim v Iranu (stejne tak dale u Perskeho zalivu).
Nechal jsem se vysadit z busu v 10.00 cca 110 km severne od Ahvazu, u mestecka Shush, ktere se nachazi v tesne blizkosti nekdejsiho mesta Susy, proslaveneho ve staroveku. Abych si prohledl mistni pamatky a usetril cas, musel jsem to absolvovat v nejvetsim dennim parnu. Teploty dosahovaly kolem 40-45 stupnu (slysel jsem, ze doma je ted taky vedro, ale asi ne takove, jako tady v Iranu). Presto jsem vydrzel a receno slovy Caesara (v parafrazi): "Videl jsem, nafotil jsem a nechcipl jsem".
Susy byly osidleny cca 5000 let od 4000 BC az do doby mongolskych vpadu kol. 1200 AD, kdy byly v souvislosti s temito vpady opusteny. Krajina, jejimz centrem byly Susy, byla osidlena Elamity, kteri zde zalozili kol. 3300 -3000 BC prvni mestskou civilizaci a stat. Kol. r. 640 BC byly Susy zniceny Assyrany. Mesto vsak nezaniklo, naopak, stalo se vyznamnym centrem achajmenovske Persie.
Dnesni archeologicky areal se nachazi na pomerne velke plose, na ctyrech pahorcich. Nejvice se dochovalo z achajmenovske doby, a sice zbytky palace Apadana (stejny nazev, jako v Persepoli). Najdeme zde i zbytky sloupu a skulptur (skulptura kone). K arealu patri i zbytky akropole a kralovskeho mesta. Susy jsou proslule i tim, ze zde byl nalezen original Chamurabiho zakonika. Ano, je to prave ten, o kterem nam kdysi tak nadsene rozpravel prof. Balik na pravnich dejinach. Dnes je zakonik, cca 2 m stela pokryta normami v klinovem pismu, ve fr. Louvru. Francouzi pak poslali Iranu kopii, ktera je ulozena v Iranskem narodnim archeologickem museu (mel jsem tu cest ji tam videt).
Celemu arealu Sus vevodi hrad z 2. pol. 19. stol. AD, ktery pripomina mohutnou gotickou pevnost. Postavili si ho francouzsti archeologove jako ochranu pred najezdy mistnich kmenu. Jde mozna o nejbytelnejsi archeologicky tabor na svete.
Po prohlidce Sus jsem zamiril na JV od Sus, do suche polopoustni krajiny. Po ceste jsem shledl skromne zbytky elamitskeho mesta Haft Tappeh z doby kolem 2000 let BC. Pote jsem navstivil nejvetsi raritu v teto oblasti, lokalitu, ktera se dnes jmenuje Coka Zanbil. Hlavni pychou je zde velmi dobre zachovaly zikkurat stary cca 3000 let, postaveny Elamity. Mesopotamsti lide (zikkuraty stoji i v Iraku) kdysi prikladali velky kultovni vyznam horam. Protoze vsak v oblasti nebylo vysokych hor, museli je napodobit, proto zacali stavet pyramidalni stupnovite stavby, zikkuraty. Zdejsi zikkurat se nachazi na puste plani, ktera vsak cca 1000 BC byla urodnou a lesnatou.
Na planine zde bylo zalozeno Elamity (kralem Untash Dalem) kol. r. 1300 BC mesto Dur Untash, jehoz pychou byl zmineny zikkurat, ktery byl zavecen nejvyssimu bohu Elamitu, Inshushinakovi; tento buh byl soucasne patronem Sus. Stavba mela v zakladne 105 x 105 m. Celkem mela pet pater (tj. pet kvadru na sobe, kdy vyssi byl vzdy o kratsi zakladne nez nizsi - slo o stupnovitou pyramidu) a vysku 60 m. Do dnesni doby se zachovala tri patra o vysce cca 25 m. Horni cast je dnes v podstate kamennou suti. Zachovale hranate steny jsou pokryty na vsech ctyrech stranach schodisti, jimiz lze vystoupit na vrchol, coz jsem ucinil. Hlavni branou byla brana Untash Galova na vychodni strane. Kolem zikkuratu byla vystavena hradba, dnes je jiz v ruinach. V okoli i primo na zikkuratu se nachazeji hroby zdejsich kralu. Na jz. strane se nachazeji zbytky kanalu, kterym sem byla ze vzdalenosti 45 km privadena voda z reky.
Zikkurat dodnes nadherne vevodi cele plani. V dobe, kdy jsem zde byl, bylo slunce na vrcholu sve drahy. Parno bylo strasne, kolem 45 stupnu ci vice. Nevim, jestli mate zkusenosti s takovou teplotou, ale pohyb v takovem parnu byl pro mne uz dosti tezky. Mate pocit, jakoby vam do tvare slehaly zhave plameny. Nastesti jsem mel s s sebou dost vody a mohl jsem ji doplnit na pokladne.
Od Sus jsem dorazil busem do Ahvazu, ktery se nachazi na rece Karun. Pres reku se klene nekolik krasnych mostu, sama reka, nehlede na zdejsi vedra, je siroka skoro jak Dunaj v Bratislave. Mesto jsem kratce prosel a ubytoval jsem se v mistnim hostelu. Rano jsem vyrazil busem do 626 km vzdaleneho Bushehru, kam jsme dojel cca ve 2 h odpoledne.
V Bushehru panuji prakticky takova vedra, jako v Ahvazu a okoli. Zivot zde probiha od rana do cca 10 hodin, pak je mesto tiche, a opet ozije po 18. hodine a hlavne cca po 20.00, kdy zapadne slunce. Pak, jiz v noci, se ulice naplni, hospudky take a zacne se i nakupovat. Proste jiny kraj, jiny mrav.
Kdyz jsem se v Bushehru v hostelu trochu vzpamatoval z horka, vyrazil jsem i ja kol. 18.00 do vecerniho mesta. To uz klesa teplota na snesitelnou tricitku. Slunce se jiz klonilo k zapadu. Bushehr se nachazi na poloostrove obracenem spickou k severu, v severni casti poloostrova se zachovalo stare mesto s uzkymi ulickami. Centrem je namesti Revoluce, k nemuz prileha zminene stare mesto. Pote, co jsem prosel starym mestem, otevrel se prede mnou Persky zaliv. Jako Stredoevropan, more nemaje, jsem zajasal a ponoril geograficky ruku do vod, jez, jak znamo, patri k Indickemu oceanu. Pote jsem s pohnutim sledoval nadherny zapad slunce, ktere posledni zlatave paprsky metalo na zvlnenou vodni hladinu....
Stare mesto ma po zapadu slunce kouzelnou atmosferu. Ve ztemnelych ulickach mezi hlinenymi ci zdenymi domky, z nich mnohe se rozpadaji, kdy nevite, jestli ulicka nekonci slepe, posedavaji muzi ci zeny, rozpraveji, o kus dale na ztemnelem dvorecku hraji kluci fotbal, o neco dale si zase deti delaji ohnicek...velka romantika. Po nekterych ulickach jsou vedeny vodni kanalky. Pri Revolucni ulici, ktera stare mesto deli na dve casti, zapadni a vychodni, se nachazi i armensky kostel (zavren, je v dosti spatnem stavu, presto je hezky zachovala zvonice) a pri blizkem Revolucnim namesti i blizka mensi mesita. Nocni Bushehr je skutecne puvabny.
Na zitrek si nechavam ranni prohlidku stareho mesta a prilehleho pristavu na sv. strane poloostrova. Odpoledne vyrazim dale, pres Shiraz hodlam dorazit do Kermanu.
Mejte se moc a moc hezky, snad jsem vas povidanim moc neunavil. Zdravi Jarda
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 ] Další >
