Autor: Tom Charvát [2005-03-05]
Helenka je koumák, má s sebou špunty do uší, takže noc přežila bez úhony na sluchovém aparátu. Já jsem po rumovém anestetiku také nějak spal, jen mě vždy připrobudilo, když autobusový dýdžej ještě více vyhulil skladbu, která ho nějak zaujala.
Do Ciudad Bolívaru přijíždíme za deště a chmurné mysli kolem sedmé ráno. Ihned bereme taxi na letiště, neboť naším cílem je Canaima a ta je dostupná pouze ze vzduchu. Canaima je východiskem k Salto Angel, nejvyššímu vodopádu světa. Dalším naším cílem je Santa Elena de Uairén na brazilských hranicích, kam chceme z Canaimy pokračovat též letecky.
Na letišti se nechávám odchytit hned prvním nadháněčem jakési cestovky (v odletové „hale“ je několik přepážek, každá cestovka nabízí víceméně totéž), přičemž mě zaujalo jeho jméno Vladimir (že by Plešingerovy venezuelské hříchy?). Nabízí nám za 250 USD na osobu balík služeb zahrnujících let do Canaimy, výlet po laguně k vodopádům, ubytování v hamakárně, druhý den plavbu k Salto Angel, nocleh pod ním (samozřejmě v hamakárně), pak návrat do Canaimy, nocleh jako předtím a další den přelet do Santa Eleny, vše s plnou penzí, tedy todo incluido. Docela se mi to líbí, ale holky příliš nezaujalo to neustálé spaní v houpací posteli. Jdeme tedy s Bobem ke konkurenci (cestovka GEKKO), kde získáváme totéž za 220 USD, a navíc v Canaimě spaní v postýlkách. Sepisujeme smlouvu a jsme spokojeni, protože podle Lonelyho a různých internetových cestopisů to mohlo stát i více než dvakrát tolik.
V 9:50 nastupujeme do pětimístné cessny, nikdo z nás nemá zkušenosti s létáním čmelákem, což způsobuje mírnou nervozitu. Pilot je uhlazený elegán v navoněné uniformě, holkám se moc líbí. Helenka je ustavena copilotem, to znamená, že musí vedle toho buzeranta sedět. Bágly nám nakládají do ocasu (toho letadla), což kupodivu nebrání čmeldovu bezproblémovému startu.
Krajina mezi mraky pod námi je zpočátku nezáživná, hlavně savana. Pak začíná ubývat oblačnosti a přibývat lesa, jako ohromné jizvy v zeleni vidíme rozsáhlé povrchové doly na železnou rudu. Letíme nad okrajovými zálivy Guri, největší přehradní nádrže Jižní Ameriky. V plochém reliéfu je vidět, jak každý pohyb hladiny v nádrži způsobuje zaplavování či odhalování nesmírných rozloh ploché krajiny a tím i její devastaci. Kromě toho to musí být strašlivé semeniště komárů, jak lze v miniatuře pozorovat na nádrži pod Pálavou. Je mi z té podívané smutno.
Ale s přibývajícím
pralesem a mizející civilizací, prvními stolovými horami a nádhernými řekami Paragua a Caroní s nesčetnými katarakty, se vytrácí civilizační trauma a
dostavuje se nadšení. Po sedmdesátiminutovém letu pilot vykrajuje nacvičený
oblouk nad lagunou Canaima, do níž
padá pohádkovými vodopády řeka Carrao.
Dech se až tají nad tou krásou!
Po hladkém přistání se ještě fotíme s ptákem, který nás sem přinesl, tedy s tím strojem. Vzápětí musíme zaplatit vstupní poplatek do národního parku Canaima ve výši 8000 Bs a dostáváme vstupenku s plánkem. Ujímá se nás místní zástupce cestovky GEKKO Ramón a vede nás do Campamenta Churún Vená.
Canaima je uměle vytvořené turistické středisko na břehu nádherné laguny s červenohnědou vodou, narůžovělými písečnými plážemi a kýčovitou kulisou vodopádů na pozadí. Původní prales byl zpacifikován téměř do podoby lesoparku, s asfaltovými cestami spojujícími campy, rezidence, bungalovy a hotýlky, poměrně citlivě rozmístěné mezi tropickou vegetací, především mangovníky. Na „periférii“ ubytovacích zařízení stojí četné domky domorodých zaměstnanců celého turistického komplexu. Co však je zarážející, většina ubikací nyní zeje prázdnotou, potkáváme jen pár turistů. Důvodem jsou zřejmě politické nepokoje, které Venezuelu donedávna provázely v důsledku nespokojenosti občanů s vládou prezidenta Chávese.
Kolonie chatek tvořících camp Churún je až na druhé straně Canaimy, kousek od laguny. Jsme ubytování ve dvoulůžkových pokojících s vlastní sprchou a WC. Pokojíky sice nejsou klimatizovány, ale mají alespoň ventilátor. Je polojasno a vedro, sprcha je velmi příjemná, vládne partnerská spokojenost a harmonie. Ve 12:30 jdeme do jídelny na oběd, podává se steak s rýží, cola a broskev. Akorát pivo za 1500 si musíme platit, zdarma je však chlazená pitná voda z automatu. Helenka se svěřuje, že si připadá jako na svatební cestě, zřejmě to má být pochvala.
Po obědě a krátkém odpočinku
(spím jak špalek) nás vedou k laguně a v motorové curiaře jedeme kolem vodopádů Ucaima, Golondrina a Hacha
k velkému ostrovu, který lagunu předěluje. Jdeme pěšky přes ostrov
k vodopádu El Sapo, pod nímž
(resp. za ním) prochází turistický chodník. Průvodce nám půjčuje igelitový
pytel na fotopřístroje a doporučuje svléknout se do plavek. Sledujeme masu vody
jak se řítí do hlubin a se zvláštním pocitem vcházíme do nahnědlého přítmí za
řvoucí oponou. V tu chvíli mnou zcela prostupuje nepopsatelný hukot, skála
se chvěje pod náporem živlu. Úplně mokrý od trvalé sprchy vrávorám po kluzkém
chodníčku vpřed, ještě že tady mají zábradlí. Nedovedu odhadnout, jak je cesta
za vodopádem dlouhá, každopádně je to silný zážitek.
Pak prolézáme lesem kolem vodopádů. Výšku skoku odhaduji tak na 30-40 m, chybí nějaké srovnávací měřítko. Díky období dešťů řeka Carrao vrhá do laguny ohromné množství vody, jedinou nevýhodou je, že nemůžeme sestoupit pod poslední vodopád El Sapito – stezka je zaplavená. Směrem proti proudu řeky je vidět mohutný masiv Ayuán tepui, momentálně přikrytý nízkým temným mrakem, ze kterého padají proudy vody vytvářející krásnou duhu. Připadáme si jako v ráji.
Vracíme se lodí do Canaimy (další duhy nad tříští z
vodopádů) a musíme tu krásu zapít pivem v kiosku na břehu laguny. Díváme
se přitom na tři palmy rostoucí přímo z hladiny jezera – neodmyslitelný záběr
na většině zdejších pohlednic. Pak pokračujeme v obhlídce areálu a jsme
rádi, že turistů je tak málo. Při plném provozu bych si připadal jak na
Plitvických jezerech.
V 19:30 je večeře, kuchař Pedro nám servíruje smaženou rybu s bramborem, k tomu ještě špagety a v těstíčku smažené houby – ohromná mňamka! Konverzujeme se dvojicí mladých amíků, kteří přijeli těsně po nás a zítra s námi pojedou k Salto Angel. Před spaním ještě laškujeme s místní faunou – Bob s Olinkou mají v pokojíku obrovského švába a ještěrku, my velikostně též nadměrného lišaje.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 ] Další >
