Autor: Tom Charvát [2005-03-05]
Budíček je v 6:00, balíme a
v 7:45 za drobného deště odcházíme. Pokouším se ještě na poslední chvíli
absorbovat zdejší nepopsatelnou atmosféru. Za hodinu jsme u nástupu na rampu,
sestupujeme, ještě se fotíme u obřích kapradin a v poledne jsme v campo base. Jsme nepříjemně zaskočeni
množstvím svátečních turistů, kteří piknikují všude kolem boudy, která nám
nedávno posloužila jako noclehárna. Gustavo míní, že většina z nich se
nahoru ani nechystá, o čemž svědčí i jejich vybavení. Občerstvujeme se a
pokračujeme dál.
Cesta dolů k řece Kukenán je hodně bahnitá, ale naštěstí neprší. Zjišťuji, že se mi částečně rozvrstvila farmářka, je to děs, dvacet let stará bota a nevydrží trochu vlhka! Jdu kousek s Gustavem, ukazuje mi, jak četné požáry v savaně vypreparovaly drny trávy do tvarů připomínajících malé palmy. Ptám se ho, jak se naučil anglicky, říká, že sám podle nějaké staré učebnice a pak praxí. Navíc mu prý před pár lety nějaká Rakušanka věnovala kapesní španělsko-anglický slovník, ze kterého si neustále rozšiřuje slovní zásobu. Obdivuji ho, mluví sice jednoduše, ale dá se s ním domluvit víceméně o všem. Na oplátku se dotazuje, kterak jsem přišel ke španělštině já. Snažím se mu popsat svou hispanizaci, taktně však zamlčuji patnáct let starou státnici, za kterou se občas musím stydět.
Mezi řečí se zmiňuje, že jeho táta je v Santa Eleně řídícím učitelem, přičemž zjišťuji, že tatík je můj ročník. Gustavovi je pětadvacet a za celý svůj život neopustil Gran Sabanu, těší se však, že až vydělá peníze, pojede se podívat k moři. Složitě mi líčí jakýsi svůj záhadný podíl na diamantových polích, ale tady se jeho fantazie střetává s mou nedostatečnou státnicovou průpravou a zjevná složitost případu mu brání objasnit mi to lépe v jazyce anglickém.
Brody přes obě řeky jsou v pohodě, akorát jejenes strašlivě žerou. Přicházíme do campu nad řekou Ték, v jedné boudě je usalašená indiánská rodina. Ptám se staré jednozubé indiánky, zda si můžeme pod přístřeškem z palmových listů postavit stan, vlastně jen spodek bez tropika, přičemž mě magicky upoutává plastový pytel narvaný prázdnými plechovkami od piva. A to už mé vyprahlé oko odhaluje v příšeří chatrče kýbl s vodou v němž se chladí slušná várka polarů. Se svolením ke stavbě stanu (indiánka si vyžádala 2500 Bs) nesu všem členům výpravy vzorky tohoto božího daru, Bob je dojat téměř k slzám. Stavíme stan, jdeme vykonat očistu do řeky a pak vaříme kolena s boloňskou a parmazánovou omáčkou z pytlíku – skvělé. Mezitím točíme rundy piva. Gustavovi došla už i naše potravinová sbírka, přifařil se však k vedle tábořící partě nosičů a pojídá s nimi jakousi strašlivou šlichtu.
Po dlouhé době je jako na
dlani vidět Kukenán se svým
vodopádem, který má tentokrát opravdu dostatek vody. V podvečer se konečně
odhalila i celá Roraima, dalekohledem
se snažíme identifikovat místo na hraně, odkud jsme včera shlíželi do krajiny.
Vzpomněl jsem si na doutníky, které jsem koupil v Santa Eleně, vynesl na Roraimu
a zapomněl na ně. Nyní však nastala ta sváteční chvíle. Doutníky jsou sice
transportem poněkud pošramocené, to ale nikterak nebrání tomu abychom tentokrát
nedecimovali jejenes a puri-puri my. Mezitím se setmělo, nad
obzorem je vidět část Velkého vozu a vedle strašlivě vyje indiánský čokl.
Chvíle před spaním je zpestřena objevením velkého pavouka uvnitř stanu. Gustavo láme z palmové střechy ostrou větvičku a neomylně dělá z pavouka předmět etymologické sbírky. Opatrně prohledáváme vnitřek stanu, druhý exemplář leze naštěstí jen po vnějším plátně.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 ] Další >
