Autor: Tom Charvát [2005-03-05]
Do Caracasu přijíždíme na terminál La Bandera asi v sedm ráno, venezuelský okruh se uzavřel. Problém je sehnat pro všechny volnou toaletu. Postupně se daří, po konzumaci sendviče bereme taxík a za 20.000 Bs se přesunujeme na letiště Maiquetía. Město je silně ucpané, taxikář se snaží proplést se postranními uličkami, ale moc se mu nedaří, nijak to nepřispívá k našemu názoru na krásu města.
Před devátou jsme na letišti pro lokální lety. Během krátké doby u místních cestovek zjišťujeme, že všechny ranní lety na Los Roques se odehrály zhruba do deváté hodiny, což jsme dost těsně prošvihli („mañana señor!“). Další letadlo letí až v 16:00. I kdybychom však dorazili dříve, nebylo by nám souzeno odletět do ostrovního ráje, neboť naším prvotním úkolem je konfirmace letenek do Prahy.
Nejdříve u společnosti LTA kupujeme boleto económico (ida y vuelta, tedy tam a zpět) za 70 USD, což je méně než uvádí LP. Pak jdeme s Bobem zařídit konfirmaci a zjišťujeme, že to nebude tak snadné. Alitalia nemá na letišti oficinu. Ochotná paní v informacích vyhledává telefonní číslo na ústředí Alitalie ve městě (je kupodivu shodné s tím, co nám před třemi týdny zjistil Virgilio) a volá tam, jenže to nikdo nebere. Před jedenáctou to zkoušíme znovu, opět bezúspěšně. Teprve po poledni se konfirmace prostřednictvím slečny v informacích na vedlejším mezinárodním letišti daří.
Bob zprostředkovává s hochem od přepážky LTA výměnu 200 USD za 400.000 Bs, protože jsme už téměř na dně. Akorát jsme trochu nervózní z padesátitisícových bankovek, o kterých jsem se na internetu dočetl, že se nejčastěji falšují.
Ve tři se konečně embarkujeme, platíme letištní taxu 2000 Bs za osobu a pak ještě dohromady 18.000 za nadváhu (na váhu nebylo vidět). Je to nějaký děsný charter, protože není nikde značený, bloudíme po terminálu s dvojicemi Italů a Amíků, kteří přišli po nás a mají stejný cíl se stejnou společností (Chiva Tours a letadlo Transavena). Mám vystavený list, kde je uveden odlet, přílet a poplatky a stále se musím ptát, kam máme jít. Konečně nás nakládají do busíku a vezou z velkého letiště kus dál na menší, odkud startují malá letadla. Jsme umístěni do dvoumotorového hornoplošníku Islander a skutečně krátce po čtvrté startujeme.
Let trvá 3/4 hodiny. Los Roques jsou tisíce malých korálových ostrůvků, největší je Gran Roque, kam směřujeme. Teď v podvečer nejsou ostrůvky nijak výrazně nasvícené, ale i tak jsou z výšky moc pěkné, zvláště vynikají různé odstíny karibské modři podle hloubky vody na mělčině. Přistáváme na asfaltové dráze plné děr, letadlo skáče jako koza. Po výstupu z letadla každý platíme 15.000 za vstup do národního parku. Letiště je přímo u pobřeží, prvním dojmem je množství pelikánů lovících ryby střemhlav ve stylu kamikadze.
Je vedro, ale na to jsme už zvyklí. Na Los Roques se bydlí v tzv. posadách, což jsou domácí penziony s rozdílným komfortem i cenou. Hned u letiště (což jsou kromě ranveje dvě dřevěné boudy) nás kontaktuje naháněč a nabízí ubytování za 25.000 Bs na osobu a den. V porovnáním s tím, co jsme doposud zažili, je to pro nás strašlivá suma, naháněče nasupeně odháníme, ale záhy zjišťujeme, že si budeme muset zvyknout na jiné ceny než doposud.
Jdeme směrem k Plaza Bolívar, nikdo už se nám nepodbízí a máme žízeň. V krámku kupujeme pivo a aby řeč nestála, ptám se na nějaké levné ubytování. Odkazují nás na posadu Roque Roja, Helenka se uvolila hlídat bágly na Plaza Bolívar. Návštěva doporučené posady odhaluje temné pokojíky bez oken, s cenou 20 USD na osobu a den beze všeho. Poté docházíme až do uličky přímo na nábřeží a v posadě Eva nám nabízejí pokojíky za 12,50 USD, samozřejmě také beze všeho. Žádná sláva, ale je tam světlo, hajzlík a sprcha. Manželské postele mají moskytiéru, ale prý tu moc komárů není.
Na ostrově je málo sladké vody, která se získává téměř výhradně odsolováním mořské vody a je proto drahá. Mamá nás tudíž upozorňuje, že se smíme sprchovat jen jedenkrát denně a nesmíme nic prát. Po všech předchozích strádáních však nelze tento zákaz respektovat, natahuji šňůru a Helenka přepírá něco nezbytného prádla. Máme menší konflikt, protože Eva chce zaplatit dopředu, asi má strach, že odjedeme dříve. Nenecháváme se zmanipulovat a platíme jí jen polovinu.
Kousek odtud je supermercado, kde mají vše potřebné – pivo i superior, konečně zavládla duševní pohoda. Ale jinak je na Los Roques draho! Vydáváme se na večeři, restaurantů je mnoho, nikde však nemají uvedené ceny. Na konkrétní dotaz dostáváme nekonkrétní odpověď, že jídlo je tak okolo 30.000 Bs. To nás trochu dostává na lopatky, pak konečně zakotvujeme v již zavírané hospůdce. Dáváme si vynikající rybu, salát a pivo, dohromady pak platíme 96.000. No, už tu na večeři asi nepůjdeme.
Večer sedíme u moře, sledujeme rybáře, pelikány a Velký vůz s Jižním křížem, opět těžká romantika. Ostrov má z ostatních ostrovů nejvyšší skály, něco přes 100 m, na jedné svítí nový maják, na druhé jsou komunikační antény, na třetí dřepí starý holandský maják a na čtvrté je kříž s malou kapličkou. Nejvyšší kopce na západní straně ostrova jsou nahoře bez.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 ] Další >
