Autor: Petr Slabý [2005-03-22]
První noc v autobuse byla dlouhá a krušná. Výhodou ovšem bylo, že nás hned nečekala další podobná. Někdy po druhé hodině jsme dorazili do Pisy. Na prohlídku města jsme měli čas do čtvrt na pět, tedy něco přes dvě hodiny.
Průvodcování se ujal Honza, který tentokrát kromě servismana dělal i vedoucího zájezdu. Svým dlouhým krokem vyráží vpřed a za ním všichni ostatní. Snažím se překonat svoji nechuť k rychlé chůzi v davu lidí, ale příliš se mi to nedaří. Důsledky na sebe nedávají dlouho čekat. Martin na mě sice nakonec počkal (když už mu opravdu nezbývalo nic jiného), ale potom už bylo velmi obtížné sledovat postup výpravy. Na jedné z křižovatek jsme místo doprava odbočili doleva, zpátky k řece. Navíc se nám poměrně dlouho zdálo, že stále ještě jdeme dobře. Po čase jsme však zjistili, že všichni okolo mluví německy. Nezbylo tedy nic jiného než postupovat samostatně. Došli jsme k řece a za pomoci několika ukazatelů a našich geniálních schopností orientace nakonec přece jen dorazili k dómu a šikmé věži. Cestou jsme jako jediní z výpravy viděli antické vykopávky. Drobnou nevýhodou ovšem bylo, že na prohlídku šikmé věže nám zbylo zhruba patnáct minut.
Ani cesta zpět k autobusu neproběhla bez problémů. Nejdříve jsme zjistili, že na křižovatce, kde jsme původně špatně odbočili, nám k šikmé věži zbývalo zhruba sto metrů. Až k řece jsme došli bez problémů, ale za mostem jsme místo otrockého sledování původní trasy zvolili mnohem napínavější postup zkratkami vedoucími požadovaným směrem. Na čele už nám vyskakoval studený pot a do odjezdu autobusu zbývaly čtyři minuty, když jsme se k vlastnímu překvapení skutečně objevili na správném místě. Dokonce jsme ještě několik minut čekali na Honzu a zbytek výpravy.
Bez dalších příhod jsme dojeli do Livorna. Honza se Silvou koupili lístky a po šesté hodině jsme se nalodili na loď Corsica Shuttle. V půl sedmé jsme měli odrazit od břehu, ale z neznámého důvodu jsme ještě ve čtvrt na osm byli v přístavu. To nám ovšem nemohlo zkazit náladu. Slunce se smálo a vlahý vítr vál a nám stále ještě začínala dovolená. Před půl osmou jsme konečně vypluli z poměrně odporného přístavu.
Čtyřhodinová cesta lodí proběhla bez zvláštních událostí. Pokoušeli jsme se trochu seznámit s lidmi, jejichž křivka života se nejméně pro příštích jedenáct dní protnula s naší.
Do Bastii jsme dorazili s hodinovým zpožděním někdy po jedenácté. Ještě nás čekala více než hodinová cesta do St. Florent. V kempu, kde jsme měli být pro první noc ubytováni, nás po půlnoci už nechtějí. Nezbývá nám tedy nic jiného než bivak na pláži. To je ovšem v podstatě skvělá zpráva, během celé cesty jsme už nespali lépe.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 ] Další >
