Autor: Aleš Vostrák [2005-10-09]
17.2.
Probouzíme se sice už v půl osmé, ale než se dostaneme z hotýlku, je 10 hod. Pěšky jdeme na autobusový terminál, který se nezdá být podle mapy tak daleko. Mapa ovšem lhala a tak se po téměř dvouhodinovém úmorném pochodu konečně dostáváme, kam potřebujeme. Monika si kupuje kuřátko s rýží a papričkovou omáčkou, která je tu samozřejmostí ke každému jídlu (25B). Ještě než stačíme dojíst, už přijíždí autobus s nápisem Surat Thani - Phuket. Bohužel se musím zbavit svých tolik oblíbených papriček , protože bysme asi nezvládli nastupovat s tolika zavazadly. Cesta do Khao Sok stojí 40B a ubíhá celkem příjemnou krajinou. Přijíždíme sem v 14:40 a už si nás začínají rozebírat místní chartery. Když jsme jim vysvětlili, že o odvoz do 3km vzdáleného vstupu do parku ani o ubytování zájem nemáme, nedali se odbýt a tak jsme jim udělali radost a necháváme se odvézt a alespoň se na jejich bungalovy podívat. Po tom, co jsme jim pochválili, že to tam mají opravdu pěkňoučký, odcházíme zase pryč. U vstupu do parku ještě kupujeme mapu a už vyrážíme do džungle. Po tříkilometrovém úseku, kdy jdeme po pohodlné, široké cestě, začíná hustě pršet a my se schováváme pod stříšku jednoho z odpočívadel. Když se obloha asi po půlhodině začíná vyjasňovat, je už pozdní odpoledne a my stojíme před otázkou, jestli zůstat na noc tady nebo pokračovat dál do džungle a doufat, že tam bude ještě nějaká šance na přespání. Jdeme dál s tím, že pokud nic nenajdeme, vrátíme se do tmy zpět. Terén začíná být neprostupnější a nám je čím dál tím víc jasný, že nazpátek se to už do tmy stihnout nedá. Naštěstí se před námi objevuje příjemný plácek přímo u řeky, takže rychle vybalujeme stan a ještě připravujeme něco k večeři. Když se tak dívám na konstrukci stanu, jenom doufám, že nebude pršet. Stmívá se rychleji než jsme čekali a okolní džungle se začíná probouzet do neuvěřitelných zvuků. Stíny, pohybující se všude kolem nás, nám neustále vnucují myšlenku, že přespat v džungli jenom ve stanu není úplně nejšťastnější nápad, zvlášť když je to stan velikosti většího spacáku. Všechny věci proto musíme nechat venku a sami se jen stěží soukáme do 30cm vysokého vstupu, který z bezpečnostních důvodu uzavírame. Po třech hodinách "mučení" nesnesitelným vedrem, kdy si připadáme jako ve skleníku, se to už nedá vydržet a navzdory všem rizikum jako jsou hadi nebo divoký sloni, kteří se chodí do řeky ochlazovat, se přesunuji strávit zbytek noci na čerstvém vzduchu. Usínáme s očekáváním dlouhé noci, připraveni na rychlí úprk v případě nebezpečí.
18.2.
Probouzíme se do krásného dne a hned se pouštíme do přípravy snídaně jako je kuřecí polévka, čaj s tatrankou a na závěr si vychutnáváme kapucino. S bambusovým oštěpem se pak ještě snažím v řece ulovit nějaký rybyčky na opečení, což se ale moc nedaří, a tak pokračujeme dál proti proudu řeky do neprostupné džungle. Po třech kilometrech se dostáváme k vodopádu Tang Nam s krásnou lagunou plnou ryb, a protože je voda nádherně čistá, neodolám a jdu se vykoupat. Následuje vydatný oběd s nezbytným doplněním zásob vody z krištálově čisté řeky (pro jistotu ale použijeme tablety na vyčištění vody) a jsme připraveni na návrat do civilizace. Máme před sebou ještě asi 10 km džunglí a tak musíme vyrazit co nejdřív. Na zpáteční cestě se jen tak tak stíháme schovat před pravidelným deštěm, který je tady vždy kolem 17 hodiny do "našeho" odpočívadla, a když je za 30 minut po všem, beru si na sebe suché a čisté oblečení a můžeme pokračovat dál. Tentokrát si ale s náma příroda trochu zahrála a po několika stech metrech se liják vrátil a zaútočil na nás s takovou razancí, že jsme během několika sekund úplně promočený a to i včetně batohu. Z cesty před náma je teď řeka a my se brodíme po kotníky ve vodě. Konečně se před náma objevuje civilizace, přestává pršet a my se opět snažíme převléct do něčeho suchého. S trochou fantazie a vyždímáním našich věcí z batohu se alespoň tváříme, že nic suššího a teplejšího jsme na sobě ještě neměli. Z Moniky sundavám souvenir v podobě 5cm veliké pijavice a jdeme čekat na autobus do Phuketu, kde se chceme zrekreovat u moře. Autobus přijíždí asi za 20 minut, ale protože má zřejmě problémy s brzdama, ještě za jízdy dostává špalky pod kola a my se musíme snažit rychle naskocit aniž by úplně zastavil. Jedeme docela svižne, což je způsobeno také tím, že zdejší řidiči autobusů snad aby si zpestřili jízdu, mezi sebou závodí a tak se při otevřených oknech mění teplý rovníkový déšť na příjemně chladivý. Dozvídáme se taky, že autobus, kterým jedeme, nejede přímo na Phuket, ale jenom do Thakua Pa, kde se nám, jak doufáme, podaří sehnat další spoj. Jinak bysme tu museli čekat až do rána. V Thakua Pa jsem se občerstvil kachnou s rýží (20B) a ještě než jsem stačil dojíst, byl autobus na Phuket (60B) tady. Do Phuket town prijíždíme pozdě večer, takže se rozhodneme zde přespat a teprve až ráno se vydat na nedaleké pláže. Rychle nacházíme hotel Pening za 120B a jdeme se podívat do města na kulturní dny Phuketu. Přímo v ulici, kde bydlíme, je přírodní kino - respektive přes ulici natažené veliké plátno, na které se promítá film. Jenom auta tu už večer jaksi neprojedou. Nedaleko je tradiční stínové divadlo, rozšířené po celé jihovýchodní Asii a o kus dál je pak podium s kulisami, kde nádherně vyzdobení herci předvádějí jednu z mnoha thajských her.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 ] Další >
