Autor: Aleš Vostrák [2005-10-09]
20.2.
Na nádraží si kupujeme lístky do Hat Yai za 240B. Než jsme ale stačili vyjet z města, autobus se porouchal a my musíme hodinu čekat na to, než nám přijede další. Mezitím se naše naděje na to, že se do Hat Yai dostaneme ještě za světla a podaří se nám sehnat další spoj do Georgetownu v Malaysii, značně snižuje. Konečně přijíždíme do Hat Yai a nastávají zmatky na téma jak pokračovat dál. Po hodinovym rozhodování zůstáváme ještě jeden den v Hat Yai. Tuk tukem (místní taxi) se dostáváme za 40B přímo před hotýlek Cathai, kde se dozvídáme, že je vše obsazeno. Zkoušíme ještě další a nakonec zůstáváme za 120B v našem dobře známém hotýlku Wang Aun. Po nezbytné vynikající večeři, ke které jsem měl opékaná žabí stehýnka na česneku a pepři (100B), se stavujeme na internetu, kde si vyzvedáváme poslední poštu. Následuje nákup na night marketu, kde si bereme na zítřejší cestu banány, mangonety a na chuť ještě pytlík s ovocem, které se napichuje na párátka. Ovoce se ale ukázalo být značně záludné, neboť bylo naloženo na kyselo. Mísí se v něm hořká chuť nějakého kořenu s chutí hroznového vína, manga a spoustou pro nás neznámého ovoce. Pro dochucení používáme směs z cukru, soli a na jemno nasekaných papriček, dodávanou zvlášť v pytlíku. Ta dělá definitivní tečku za všehochutí magického balíčku. Po 5 minutách se ale začíná rozežírat igelitový pytlík, a tak jsme nuceni se této dobroty zbavit. Zapíjíme to jerukovým džusem (něco mezi pomerančem a mandarinkou), jak jinak než osoleným, jak je v Thajsku zvykem.
21.2.
Zbývá nám ještě posledních 500 bahtů, a tak si jdeme zakoupit lístek do Padangu v Malajsii. Cenu 600B neakceptujeme a domlouváme se na 460. Jelikož nemáme drobné, domlouváme se, že si dojdeme do supermarketu rozměnit. V našem oblíbeném 7eleven, což je síť obchůdků po Thajsku, Malajsii a Singapuru, kde mají vždy stejné zboží ve stejně rozmístěných regálech utrácíme ale trochu víc, takže na cestu už nám nezbylo. Nevadí, v travel agency se určitě spokojej i s tou hrstkou drobáků, které jim vysypu na stůl. Platíme asi 445B a kolem 10 nastupujeme do minibusu, který nás, jak doufáme, doveze do Georgetownu na ostrově Penang. Do Georgetownu vjíždíme po 10km dlouhém mostu Penang Bridge asi po třech hodinách jízdy. Zastavujeme před hotelem Swiss, kde se také většina spolucestujících ubytovává. Nám se ale 22RM zdá moc, a tak jdeme porozhlédnout po něčem levnějším. V china townu nám padnul do oka hotýlek Weng ang, který z dálky vypadal jako něco mezi muzeem staré čínské kultury a středověkou mučírnou. Zblízka pak jako kulisa k hororovému filmu. 16RM za noc spolu s tím, že zde byl díky tlustým stěnám chládek, nás ale přesvědčilo, abychom zůstali. Nechali jsme si věci na pokoji a odcházíme koupit lístky na zítřejší plavbu lodí do Medanu (90RM). Cestou se stavujeme v indické čtvrti, kde si kupuju novou čistou košili a ještě nějaké dárky. Jídlo je v indické čtvrti asi nejlevnější, takže si ještě dávám cuttlefish na kari a na chuť vynikající čínskou palačinku s banánem a oříškama.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 ]
