Patagonie 2006

Autor: Tom Charvát [2007-02-09]

Prolog

Můj plán uspořádat expedici do Patagonie zrál řadu let. Jeho prvopočátek měl kořeny už v nepříliš povedené výpravě Horolezeckého oddílu TJ TAK Praha na jih amerického kontinentu v roce 1997. Tehdy nám po zdolání Aconcagui zbylo 14 dní, během kterých jsme se ve vypůjčeném autě vydali ze Santiaga de Chile směrem na Fitz Roy. Naše cesta tehdy skončila totálním kolapsem vypůjčeného hyundaye uprostřed nekonečné argentinské pampy, ve vesnici se symbolickým jménem Tecka.

S přípravou expedice jsem začal zhruba s ročním předstihem, právě v době, kdy se jistý Jiří Šmiták snažil v Torres del Paine vykouřit sysly. Tehdy jsem denně sledoval na internetu chilský tisk a bylo mi z toho všelijak – reakce Chilanů mě téměř odradily se do těchto končin vůbec vydávat. Jenže to nejde – být v Patagonii a nenavštívit Torres del Paine je neodpustitelným hříchem. Až dva měsíce před odletem mě uklidnil kamarád, který se odtud čerstvě vrátil. Chilané jsou prý už v pohodě, dokonce se ho při vstupu do národního parku jako Čecha ptali, zda má dostatek sirek.

Napřed jsem stvořil seznam, co je nezbytné vidět, zhrozil jsem se té spousty atraktivních míst a pak jsem s povzdechem začal škrtat. Nakonec se seznam zúžil na Ohňovou zemi, národní park Torres del Paine, národní park Los Glaciares s ledovcem Perito Moreno a vrcholy Cerro Torre a Fitz Roy, tedy největší patagonské pecky (mapa). A navíc vodopády Iguazú, které, byť nejsou v Patagonii, se mi líbily jako třešnička na dortu.

Kromě takto striktně vytčených cílů jsem měl další ambice: projet pověstnou Carretera Austral – nezpevněnou silnici vedoucí z Puerta Montt cca 1300 km téměř nedotčenou patagonskou divočinou a končící v zapadlé vísce Villa O´Higgins pod kontinentálním ledovcem Campo Hielo del Sur. Silnici začal v r. 1976 budovat Pinochet pomocí armády. Vojáci ji doslova prorvali přes hory-doly, podél nádherných fjordů a jezer, aby zpřístupnili jih země, kam se doposud muselo jezdit přes nepříliš přátelskou Argentinu. Dalším mým přáním byla cesta lodí z Puerto Montt do Puerto Natales skrze patagonské fjordy. Tento sen jsem si bohužel nesplnil, protože se nijak neslučoval s tím předchozím, zvláště při kombinaci Patagonie s vodopády Iguazú.

Při přípravě jsem systematicky surfoval po internetu, přečetl fůru reportáží a navštívil spoustu zajímavých stránek. K dispozici jsem měl nejnovější průvodce po Argentině a Chile od Lonely Planet a z téže edice starší vydání Trekking in Patagonia. Nakonec jsem vytvořil podrobný denní itinerář celé trasy: Buenos Aires – Iguazú – Buenos Aires –Ushuaia – Puerto Natales – Národní park Torres del Paine – El Calafate – Národní park Los Glaciares (ledovec Perito Moreno – oblast El Chalténu s Cerro Torre a Fitz Roy) – Villa O´Higgins – Národní rezervace Cerro Castillo – Puerto Montt – Santiago de Chile.

Složení výpravy po obvyklých odpadlících čítalo šest lidiček, kromě mé osoby Věrka a Míša Musilovi, Zuzka a Aleš Cahlíkovi a Zbyňák Straník. Do prosince nás bylo sedm, ale Petra Šelíka vzala v listopadu ošklivě záda, takže byl nucen rezignovat. Peripetie s vrácením alespoň části peněz za již vystavené letenky trvaly až do dubna, takže napříště už jedině s pojištěním storna letenek!

Letenky Praha – Buenos Aires a Santiago de Chile – Praha jsem zamlouval s velkým předstihem v květnu 2005 tradičně v kanceláři Nemo-Selecta. Odlet s Alitalií byl stanoven na 6. ledna 2006. Už v květnu však nebyly zpáteční letenky s návratem v neděli 5. února, ale až v úterý 7. února. Cena na osobu činila při objednání cca 29 000,- Kč, při platbě letenek na počátku října už 32 000,- včetně všech palivových, bezpečnostních, nasíracích a jiných příplatků. Současně se mi podařilo zamluvit místní letenky z Buenos Aires do Iguazú a zpět (v říjnu za cca 5000,- Kč), ale ukázalo se nepochopitelně nemožné objednat za rozumnou cenu letenky z Buenos Aires do Ushuaii (mapa). Cena uvedená na internetu činila cca 105 USD, ovšem pouze v případě nákupu letenek v Argentině – při objednání mimo Argentinu stála letenka rázem 320 USD. Nakonec jsme sehnali známou v Buenos Aires, která letenky koupila v prosinci přímo tam za místní cenu, peníze jsme jí převedli přes Western Union (placeno v korunách), což byla má první, a musím říct, že příjemná zkušenost s touto mezinárodní službou.

Na okraj podotýkám, že v době odletu stál v Česku dolar 24,41 Kč a dle operativních propočtů (cestovné, jídlo, ubytování, poplatky, apod.) jsem odhadl náklady na osobu a pobyt ve výši cca 1500 USD. Odhad vycházel z cen uváděných v Lonely Planet a na internetu a jak se ukázalo, nebyl příliš nadhodnocený.

Kapitoly: [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 ] Další >


Související odkazy

(c) Uvedení autoři & Asmat 2004 - 2017, design by KamData [Privacy]