Autor: Jirka [2008-02-20]
Město Uyuní, čti užuní. Nechají nás v autobuse než se to venku aspoň trochu ohřeje. Stejně pak utíkáme do jediné už otevřené cestovky s rozžhavenými kamny pod záminkou vyjednávaní výletu do solné pouště. S ranním oteplováním otevírají pak další cestovky na náměstí. Nějakou vyberem, je o něco levnější než obvyklých 20 dolarů na osobu a den, čímž je zaručeno, že jasně nejhorší ze všech. Naštěstí úplně nejhorší na té cestovce je její indiánská majitelka, kráva evropského kalibru. S řidičem, kterého nakonec ukecá a jeho rozpadající se toyotou se sžijem. Řidič umí samozřejmě jen španělsky, vyjednávat jídlo a bydlení po cestě mu moc nejde, auto ovšem zná dobře. Doplňujeme se dvěma australskými kluky v žabkách přímo ze surfování a protřelým Angličanem z Berlína. Než konečně vyjedem lze si prohlédnout náměstí v Uyuní vydlážděné zámkovou dlažbou, s kavárnami se snídaní, vařená vajíčka ve 4 tisících! a kostelem hodně vzdáleně připomínající Santa Fé.
Solná pláň je uchvacující. Kolem slaného drahého hotelu blbnou Japonky a fotěj se s pneumatikou. My si prosadíme přespání ve vesnici pod malebným vulkánem Tunapa na severním okraji Salaru. To je dalších 120 km po solné pláni, místy s krystalickými obrazci, zapadající slunce přidává k bílé další barvy. Kolem vesnice se brodí plameňáci a pasou lamy alpaca. Ubytování v domech ze slaných cihel jako v tom japonském hotelu uprostřed pouště, neboť tady už jiný stavební materiál ani není. Pokojů je dost pro každého, jídla málo a chlast vůbec. Angličan vyndá karty a pustí se s Australany do anglosaské hry připomínající mariáš, my jdeme obdivovat západ Slunce. Natali krmí plameňáky a proboří se do smradlavého bahna.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 ] Další >
