Autor: Jirka [2008-02-20]
Vstává se v pět, výjezd ohlášen na 5, 30. Všichni jsou ztuhlí. Kdo naloží zavazadla na střechu džípu? No přece podle čísla, australští kluci. Řidič nastartuje v 5, 45. Vítr, zima, sluníčko, na chilských horách sníh. Sem tam i gejzíry a bahenní bubladla. Možnost koupání v horkém gejzírovém jezírku, jen okolní teplota je stále pod nulou. Bílá a zelená laguna. Na závěr ve větru k hejnu plameňáků na laguně … není nakonec červená? Hezké to bylo. Akorát jak teď stihnout večerní autobus Uyuní – Potosí.
Kamenitá vrchovina, brody, lamy. Vesnice Villa Mar se zajímavými skálami a hřištěm na košíkovou, návsí s kostelíkem, obchůdek s rumem, jídlo už skoro žádné. Placený brod, značka Pozor, lamy. Řítíme se pustou silnicí kolem depresivních hornických měst, zastávka u skalních útvarů. Na silnici se objevuje asfalt, stihneme ještě hřbitov vlaků s úplňkem. Potom se ale dostaneme do dosahu signálu mobilu a majitelku cestovky jsem poznal podle instrukcí. Snaží se nás zdržet, předstírá 100 metrů od města a pumpy, že musíme počkat, až přivezou kanystr. Abychom neměli čas se hádat o slíbenou slevu. Angličan plynnou španělštinou něco nakonec z její asistentky dokáže vytáhnout. Nasedáme do autobusu směr Potosí. Tajemné noční zastávky, vedle sebe na sedadle mám důvěřivě odloženo indiánské mimino. O půlnoci ve městě nikde nikdo. Autobus nás vyhodil někde na kraji, taxíkář dojede podle LP až na výstavné osvětlené náměstí, ať nekecá, že tu cestu neznal. Město vypadá jako Kutná Hora a spí! Doboucháme se nakonec do hotýlku bratrstva Ježíšova, ti otevřít musí.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 ] Další >
