Autor: Jirka [2008-02-20]
Autobusy k Machu Picchu jezdí od časného rána, vybrána kompromisní hodina, vyjíždět potmě by bylo přece jen přehnané. Kafe a bábovku si dáváme od místních indiánek na zastávce. Ranní MP je předpisově zahaleno neprostupnou mlhou. Dotápeme k nástupu trailu na Huana Picchu. Je na něj limit 400 lidí, vyzvedávám si číslo 100. Džunglí, po schodech, je to dost vysoko, zničení Češi, Australan rozdává eukalyptové bonbóny. Na vrcholu asi v deset, mlha se právě roztrhala a výhled je K. O. Zpět oklikou přes jeskyni, žebřík, traverz v zarostlých skalách, stovky metrů dolů a zase nahoru, prostě Šárka. I lehký deštík, 5 hodin skotačení v pralese, prostě nádhera. Za pokrajem vyčerpání, po vydýchání se ovšem sluníčko nasvítí MP přímo ukázkově a pozve k lehké procházce s focením. Foťák se mi občas přepíná na černobílo, jinak pocit dokonalého vítězství. Mládí se fotí hlavně navzájem. Nešetříme proto na autobusu, jedem jím i zpátky. Mladý incký bojovník je ovšem v kopci rychlejší. AC se také musí nafotit včetně špinavých termálních lázní, restaurací u kolejí vlaku. Nakupujeme trička, povečeříme výborné zbytky turistického menu a pisco sour drink v akci 3 za cenu jednoho v prázdné hospodě, spíše je plno u Internetu.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 ] Další >
