Autor: Jirka [2008-08-18]
U sportovce opulentní tentokrát snídaně. Jediným dálkovým autobusem dál na severozápad. Kolem jezera švýcarskými loukami, polední přestup v dalším městečku, zpustlejším. Tilaran, druhá snídaně na autobusáku, obchůdky s ananasy a součástkami do analogových televizorů. Dlouhé čekání na krátký úsek do Caňas ve stepi na dálnici. Liberia. Tam už je blízkost hranic poznat. Na autobusy k hranicím jsou nepříčetné fronty. Kolem ovšem nekostaricky tržně krouží rozpadající se nečervené taxíky s usmlouvatelnou cenou. Navléknu irské tričko a spolu s drsným Irem jeden takový vrak levně najmem. Cestou se kocháme výhledy na Vulkán Cacao, krajinu připomínající jihoafrickou savanu, kamiony, rodinky na kolech.
Posbírat razítka a prostříhanou dírou v drátěném plotě se protahujeme do Nikaragui, země nádherných úsměvů. Již od té holčičky vnucující cukrátka turistům před celnicí a těch veselých windows co zresetovaly bankomat. V místním autobuse si školačky kreslí složité křivky diferenciálních funkcí. Sopky na ostrově Omotepe jsou tušit, Concepción se tvářím jako Kilimandžáro. Večer se blíží, nedojedeme ani na břeh. Město Rivas má také něco do sebe. Z autobusu lze jen těžko vystoupit přes nastupující trhovkyně s ranci. Cesta z tržiště kolem autobusového nádraží na náměstí je dlouhá a nejasná. Město plné rikš je upravené, místy více koloniální než sterilní. To zviklá drsného Ira až zbaběle mávne na taxík k oceánu.
Náměstí pak najdu podle rady opilého Nora. Hotel v boční ulici vzdálenějšího rohu náměstí by byl jistě o dost levnější, je ale už tma a copak jsem lůza? Na procházce ulicemi kolem parqueo, náměstí, se opět trefím na onoho norského exota. Je opilý už o hodně víc, jak od hospody k hospodě sbírá odvahu jít domů k ženě. Usedáme k pivu do pizzerie, levné a příjemné. Norského rybářského experta tu jeho zaměstnavatel zapomněl. Je tu už tak dlouho, že má nejen místní občanství, ale i plat. Tím nikdy nezíská prostředky na návrat k životu v Norsku. Doporučuje Norsko, zejména v srpnu, co vypadnou turisti a už dávno nechápe, proč na norské poměry místní nadávají, Nikaraguu na ně. Jak se v tom Trondheimu pohodlně žilo. A i tam si stěžují. Poradí vynechat Bluefields.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 ] Další >
