Autor: Jirka [2008-08-18]
V dalším zkoumání honduraské zátoky už pokračuji sám. Co takhle si popojet ke stezce k vodopádu v úbočí hory Pico Bonito, zvedající se příkře z pobřežní roviny? Dostávám místního průvodce, autorizovaného turistickou policií, zadarmo, ovšem je tu hnusný zprostředkovatelský poplatek od místní cestovky, policistou tiše schválený. Cesta je dobře značená, průvodce je nutný hlavně na úsek vedoucí ananasovou plantáží firmy Dole. Ta je střežena ostřelovači. Pedro se zkušenostmi z Texasu se vyzná, k začátku pralesa dostopujeme.
Od usedlosti v pomerančovém sadu se už pak cesta šplhá podle hoského potoka obrostlého mechem, stejně jako zbytky kamenného zábradlí a většina stromů. Motýli. Rozdělím se s Pedrem o láhev s vodou a sušenky. Hoch pak roztaje a u závěrečného vodopádu předvede své průvodcovské kvality. Přes obrovské balvany v potoce se totiž dá přelézt na ještě lepší vyhlídku a zpátky přeplavat přes přírodní přehradu. Batoh s foťákem přenese tam i zpátky Pedro, s velkou jistotou. Za to si zaslouží spropitné, ani to divadýlko s tím, jak je v Hondurasu drahé živobytí, nemusel dohrávat.
Zpátky do města jedeme se spolumajitelem plantáží a jeho osobním samopalníkem. Na zastávku místního autobusu do La Ceiba. Tam je před katedrálou objeven Russel, pozorující evropské turistky. Dává mi užitečný tip, ve vilkách za náměstím je pošta, doptám se na ni jako na Correos Honduras. Mám už ze dřív známky, pohledy a vypálené další DVD s fotkama! Slečna z pošty se dost vzpouzí vykonat jakoukoliv činnost, známky i obálka se horkem odlepují, pohledy i DVD ovšem nakonec do Čech dojdou v pořádku a všechny. Třídou 14.července se vrátím do hotelové pobřežní čtvrti, zapadne slunce a stihne se ještě vyfotit domorodou maminu jak v písku mezi palmami učí synka fotbalové kličky. Honduras do toho!
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 ] Další >
