Autor: Jirka [2008-08-18]
Ranní výhled na rychle se měnící osvětlení na kuželech vysokých sopek. Podle rad průvodcovských knih vyrobím na další týden lehký cestovací baťůžek a zbylou potrhanou obrovskou krosnu ukládám v posadě. Majitel chvíli předstírá, že mi nerozumí, po týdnu bude ale krosna v pořádku připravena v rezervovaném pokoji. U náměstí je otevřena pouze cukrárna, milá právě probuzená Indiánka se stopami vášnivé noci nabídne obrovský hrnek místního kafe a trochu povídání. V sedm hodin nejsou vzhůru ani motoroví rikšáci, nějak se ale povedlo dostat na Pulman, barevný přestavěný školní autobus, na východ do real Guatemala.
Kostkami pseudodlážděné silnice vylepšují strmé zpomalovací prahy, neodpérovaný autobus poskakuje a tvrdě dopadá, trénink z lodi v karibském vlnobití se velmi hodil. V sousedním městě si lze na zastávce prohlédnout lidovou prádelnu s valchami, přestavěnou z barokní kašny. Dále už uprostřed mohutné vysočiny na silnici spadlo kus lomu. Přestávku využijí prodejci jahod. Z okolních vesniček, všichni temně rudí, v tradičních barevných krojích, vesničky jsou v údolích, s hlavní silnicí spojené pouze ušlapanou stezkou. Potom už se sjíždí k jezeru Atitlán. Z jeho okolí původní koloniální způsob života rychle mizí, stává se guatemalským snobským regionem. Populární zdejší hippieci už prchli všichni do Antiguy. V San Jorge, na hraně mezi vrchovinou a srázem k jezeru sluníčko osvítilo mohutný kostel a začala pouť, mám také svátek, přidal bych se. Jen autobus se právě rozjel serpentinami k jezeru, řidič jede jak drak. Evropští hippieci zklamaně přehlížejí vznikající mondénní vilky na břehu jezera.
Další autobus navazuje na protějším břehu. Jede k němu zastávkový motorový člun a požaduje po gringovi zaplatit i za všechny místní cestující, po smlouvání za většinu. Okolní dokonalé kužely sopek podmalovává polední opar, rezidence ve svazích dost nahradily původní vesnice. Město San Pedro se od přístavní restaurace zvedá pečlivě upravenou dlažbou, strmý kopec zde zvládnout motorovou rikšou. Cestující v autobusu zpět jsou směs původních vesničanů, jak indiánských, tak německých, kteří po válce unikli odsunu z Guatemaly. Serpentýnami do kopce se autobus opět pokouší řítit co nejdivočeji, zahrádky a vesničky na ostrozích nad jezerem se pak ještě v oparu dají spíše popsat než vyfotografovat.
Část turistů si tu radši někde sežene motorku. Chichi je město na kopci uprostřed hor. Na okraji s abstraktním kostelem. Všechny ulice města vyplňuje několikrát týdně chaotické tržiště, i dneska. Nic nekupuji. Na odvoz na křižovatku s dálnicí se vnutím do jednoho z autobusů, co sem vozí zájezdy nudících se turistů z rezidencí u jezera Atitlán. Nechá si to zaplatit, lump. Bufet na křižovatce má vynikající chorizo s chili oblohou. Dálkový autobus. Celkem ne úplně plný, na sedadlech přede mnou se rozprostře tradiční rodinka. Holčička chvíli váhá, co s lahví od dopité limonády. To víš že jo, dokaž, že jsi pravá přírodní indiánka, lup a láhev letí z okna. Místní přípoj do Antiguy zakončí divoké poskakování uprostřed obrovského tržiště, nahrazujícího ve městě Antigua hypermarket. Pěkné, jen je už tma a já bych nejradši našel město. Vyčerpán hned na okraji známých pravoúhlých ulic zapadnu do první otevřené cestovky s plány na ráno. A co takhle odletět do Tikalu? Máme místa v Airbusu odněkad z jižní Ameriky, co si k Tikalu poodskočí. Lepší než místní vrtuláky, navíc hned ráno. Beru. Naproti v hotelu s internetem do brzkého rána přečkám. Správce je na úrovni, pochvaluje si, jak tu měl včera tři Češky, dědek chlípná.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 ] Další >
