Autor: Jirka [2008-08-18]
S kolumbijskými víkendovými lufťáky na Isla Taboga. Má tam být ptačí kolonie. Výletní loď Calypso se protahuje mezi záocenskými velikány čekajícími na průjezd Kanálem. Ten je totiž v provozu jen ve dne, v pracovní dny a ne o siestu. Ale protože je průjezd dost drahý, platí se v hotovosti bednou dolarů, něco se pustí i v neděli vpodvečer. Aby si to kapitán nerozmyslel a nezamířil radši k mysu Hoorn. Zatím se ale čeká. Také se tu nízko nad vodou proletují hnědí pelikáni vzorně v řadě za sebou. A kormoráni střemhlav lovící olejovými skvrnami zpitomělé ryby. Přístav Taboga připomíná města ve Středomoří, s novým kostelem místo ruin toho původního, z roku 1550, nejstaršího široko daleko.
Žluťoučká pláž mezi hlavním a satelitním ostrůvkem je brána turisty útokem, neboť vědí že za tři hodiny ji pohltí příliv. Snažím se dojít k té ptačí rezervaci, jenže v lese na cestě mi v tom zabrání rozlehlá doutnající smrdící skládka s cedulí Keep Boga clean. Zpátky do města, k passion fruitové šťávě, kokosovým ořechům s brčkem, s rybou přes celý talíř s červenou papájou jako přílohou. Příliv stoupá až k Panence patronce, voda vypadá čistá, jenže ty tankery na dohled. Z místních se koupou jen děti, dospělejší slečny se vodí s ožralými irskými turisty a pánové řeší zámkovou dlažbu před novými penziony.
Loď Calypso naplněna odrazí od břehu před třetí hodinou a hlavně nás část pasažérů nechá na molu. Vypadá to, že mi uletí letadlo, že. Evropani se ale tak lehce nevzdají. Je odchytnut rybář, jehož kocábka se na smůlu také jmenuje Calypso. Následuje surový únos, nechceš – li řídit poskoku, hodíme tě kormoránům, o peníze si řekni té povedené dopravní společnosti. Hochovi se do Panama City zcela jasně nechce, jenže když je mu místo úplatku nabídnuto lynčování, jede se. Pelikáni, lodě, výhled na Pont Amerika, Calypso Queen dokonce předhoníme i se všemi Kolumbijci co nám mávali na přístavní molo. Rozpadlý taxík ještě dokáže zastavit uprostřed fotogenické favely, k hotelu zdá se chce dojet a dojede. Hotelový taxík na letiště se rozjíždí úplně stejně, čili přemlouvá motor: Tranquillo… Při čtvrté cestě po letištní dálnici ji konečně vidím ve dne. V bankovním centru se drží zbytek původního města na kůlech nad vodou a také věž Panama Vieja, zobrazená na panamském čtvrťáku. Lopata u balení krosny do celofánu je poslední inteligentní člověk, s kterým ve střední Americe mluvím. Odborně nechá vyčuhovat ucho na přenášení a gumovou plošku na popruhu na druhou nálepku s čárovým kódem. A ukáže směrem na KLM přepážku.
Tam sedí horlivý blbec, volnou plošku na popruhu nepochopí, za zpoždění letu se neomluví ani tím, že by řekl, že nestihnutelný let z Amsterdamu mám už překnihován. Rezervované sedadlo vystaví na palubní lístek až na druhý pokus na intervenci vedoucí. Tu jsem si vyžádal potom, co se hoch pokoušel mi naúčtovat každé deko navíc. Vedoucí netrvá tolik na nadváze, ale něco si zaplatit nechá, kráva. Z elektronické letenky se jí podaří vyrobit papírovou, za to se mi ale v Amsterdamu společnost omluví a nepokouší se mě vrátit do Panamy pro papír k té papírové letence. Začíná hokejové mistrovství, na letišti mobil zase ožil. Jinak jsou tu spíše obrovské reklamy na fotbalové EURO, které o dva měsíce později vyhraje Španělsko. Pro sedadlo 9A u okénka mi aspoň nechají z pomsty přišroubovat pod předchozí sedadlo záhadný plechový truhlík abych si tam nemohl uložit zavazadlo a ani vlastně sebe. Světýlka Panamy, světýlka lodí v Kanálu.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 ] Další >
