Autor: Jirka [2008-08-18]
Muffiny nikde a i splacením se vnucuji. Na křižovatce otevřela hospoda, má brambory s buřtem. Jenže zároveń se povede stop rachotiny se školními dětmi a nechávám se radši odvézt na konec nepřehledných zahrádek k nástupu do hor. Kamenitá cestička vede ještě dál, v Chile by to byla normální cesta pro osobní auta. Černá kráva s hnědým telákem, pole? přecházejí v les. U rančerské vily v sedle stojí obrovský džíp, se vstupným nikdo neotravuje, je přece jen ráno. Vulkán Barú už v mráčku, za polem a rozkvetlým živým plotem. Sendero zamíří dolu, kecalové nikde, bodejť, zadarmo. Zato podokarpy, palmita, deštníkové kapradiny, liány, duby, rozpadlé žebříky a lavičky porostlé mechem. Divočina. Na obrostlém kmeni přes cestu se ukazuje fotogenická helikonie a když zase schovám foťák, tedy oba foťáky, do batohu, přiletí ji sosat kolibřík, štíhlý, opravdu divoký, s klidem poobědvá a nevyfocený odtřepetá.
Potom se sendero spustí do rovinatého lesa, tma vypadá jako blížící se bouřka, ne, ty hromy a řev jsou howler monkeys, černí američtí kahuové, co se cpou nově objeveným druhem listí. Při posledním skluzu po bahýnku se rozpadnou kalhoty ze Seattlu. Před potokem připravena větev na opírání se, přes další potok už pevný houpací most. Zase porostlé skály, mezi nimi malebná asfaltečka, výhledy na potok z mostu. Džípy stopaře neberou, jsou objednány klienty. Bambusovité trávy, výhledy na strmé stěny, kůň, chladivý deštík. Konečně stop a to fantastický. Firma prodávající kované dveře. Přisedám na zadní sedadlo k vybledlému drobnému tichému kováři. Auto řídí bílý šéf, vedle něj ukecaný černý obchodník. Po nasazení brýlí vypadá seriózně, jinak je to temperamentní černoch jak z prospektu. Ze zážitků Evropana z pralesa má neskutečnou srandu a celý rozhovor se mnou simultánně překládá pro publikum z angličtiny do španělštiny. Před opicemi jsi neutíkal jen proto, že jsi byl unavený, že jo.
Zastávka u stánků s náhrdelníky a potom i u šenovských kamenných varhan. Československo a čeština nevadí, a i jinak černý pán vůbec není xenofobní, že mám někde tam nějakou ženskou si klidně zalžu. Jsme křesťani a jak u vás. K hlášení se katolíkům se přitlačit nenechám, couvám ke kompromisu moravských bratří, v Karibiku se mají vyskytovat. Zvýšeným hlasem se černý pán ujišťuje, zda tento spolek věří ve Svatou Trojici. Samozřejmě jo! No tak to je v pořádku. Respekt! Jízda může vesele pokračovat. Zjišťuji a dozvídám se, že město Boquette už není horská idylka s konečnou autobusu, květinovými zahradami a kávovými plantážemi. Zbyla nevzhledná ulice a zbytek kraje pod aktivním sopečným hřebenem bude zastavován podnikatelským barokem jako ubytovna amerických důchodců. Pak má být ve Státech plněn index výstavby nových domů. Staví se patrně na místech oněch vyhlášených zahrad a plantáží, mezi poměrně čerstvými černými kamennými pumicemi od vulkánů. Ono se hned tak soptit nebude a ceny na to stejně berou ohled, nejsou nijak vysoké, podle prospektů tak na úrovni Veltrus po povodni. Realitní makléřka pod Montaňou firmu vezme jako generálního dodavatele dveří, ptala se jen na možnost uzpůsobení barev, ženská. Je horko dál tady v nížině, jen už ne ticho. Černý obchodník radostně šílí, jak jsem poznal, že se obchod povedl? Africké nadšení, dovození stopaře až do hostelu v Davidu je najednou samozřejmostí, prohlížení vybledlého katalogu dveří, dodáme kamkoliv, teda po Panamě.
Vyklopen u Purple, nad guavo – ananasovou šťávičkou z blízkého Super99. Uondán z hor přejdu na nápad využít tropické období sucha k návštěvě pobřeží Tichého oceánu. Maňana, ráno. Ubytuji se v noclehárně, převaha rezignovaných, ale zároveň zcela nekomunikujících turistek. Obsadí koupelnu a kuchyni, radši do večerního města. Nic moc v něm není, i čínské hospody nanic, obchoďák Super99 jasně vede. V hostelu je to o nechání se pokousat komáry a podvraťákem purple Andrey. Banány, ananasy, třtina a tabák jsou jen na předměstí, hospody ve vzdáleném centru mají do bolivijského standardu v Rurre také daleko. Holčiny v hostelu se po vyklizení koupelny a kuchyně, s umytými hlavami a podezřelými kuchařskými výtvory usadí u televize. Sympatie vzbuzují jen dvě novozélanďanky. Ty otevřou flašku supemarketového vína a zmizí za dům udělat si spolu hezký večer.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 ] Další >
