Autor: Jirka [2008-08-18]
Svítání nad Cerro Chiripo se z náměstí od katedrály dobře pozoruje. A také je vidět, že mrak se nasouvá na vrchol rovnou s úsvitem. Již dávno vyřazený školní autobus se statečně vyšplhá honosnými vilkami a statečně pokračuje zahrádkami až na začátek horské cesty. Rozespalý řidič přehlédne stanici horské služby, vracím se k ní, odkládám velký batoh. Rančer se spíš stará o přilehlou ubytovnu, razítko nebo objednání ubytování v horské chatě? tam bude volno, jedem na začátek chodníku, ať vystoupáš ještě za slušného počasí. Že v horské chatě bude mít službu iniciativní blbec i na Kostariku mimořádných rozměrů, no mohl to správce dole tušit.
Cesta je výborně značena, cedule u každého kilometru s nadmořskou výškou, 18 km od 1520 do 3500 m. n. m. Sluníčko, výhledy na okolní kopce s banány a jinou divočinou, cesta se zanoří do lesa, do stínu, kolem spousta bromélií, stromy porostlé vlhkými mechy a pavučinami. Cesta není moc rozbahněná a nebyla by vůbec, kdyby na ní neprobíhaly závody mul. Jednou rozkopnou i kamennou drúzu. Je to ale stejně dost dlouho do kopce, na louku s alpínkami se podaří dojít až v odpoledním dešti. Studeném. Nezralé brusinky okukují tlustí červení vrabci. Netlustší je pak kolibřík, třepotá mi křídly přímo před nosem a koukáme tak na sebe do chvíle než začnu zpod pláštěnky dolovat foťák. Horská chata Los Cretenos, Les Crestones na vrcholová louce je obsazená výpravou ROH. Rančer, patrně pověřen vnitřní stranou, se dožaduje razítek, co nemám a pokouší se mi sebrat pas a potom odtáhnout za roh. Je ovšem asi o 50 kg lehčí, odtáhnu ho naopak mezi co nejvíc lidí a dožaduji se spojení s policií. Najednou se ukáže, že i překladatelé se najdou, když mi španělština nestačí na komplikovanější témata. Příslušník mi vysvětluje, že hora je majetkem kostarického lidu a cizinci se do těchto míst mohou dostat po několikaměsíčním prověřování. Snaží se mne poslat ještě dnes dolů do údolí. No to upad. Nakonec škemrá, abych si aspoň odpustil noční výstup na sousední ještě vrcholovější louku. S ničím takovým jsem nepočítal, bylo to podle ukazatelů dost daleko a naděje na výhledy na jezera a moře mizivá, kámen ve 3818 bude klouzat, ale když to soudruh nabízí. No dobrá, tedy dost.
Přespím v chatě a ráno, než se zase rozprší, se vrátím do údolí. Diskuze končí podáním ruky. Potom teprve ožije personál chaty, vyklidí mi kumbál se smetáky na přespání, začne snášet čaj a uvaří několik porcí večeře navíc a tajně mrká, nic si z toho vola nedělej. Potom si opatrně začnou přisedávat studentští brigádníci dobrovolníci, co tu něco buší do počítačů. Mají starost, abych doma o Kostarice mluvil příznivě. Hoši, vyměním za osobní doprovod na vrchol. No to ne, to si netroufnem, to by se soudruh dozvěděl a stejně je to tam nebezpečné. Následuje povídání si s odvážnějšími mladšími členy ROH výpravy. Z nich nakonec vyleze a když tam, do České republiky, někdo přijde, třeba student, nebo kuchař (ministr nebo podkoní) - skoro dvacet let na tuhle otázku čekám – myslíte, že tam může NORMÁLNĚ ŽÍT? Já myslím, že TAM, normálně žít, může každý. Ještě než se zhasne se stačím dozvědět, jak fungují v Kostarice mobilní operátoři a po roamingu se snad pak už ani neptám. Je jeden státní mobilní operátor, SIM karty k němu je možné získat po podané žádosti a jejím schválením uličním výborem. Pak je tu ovšem alternativní operátor, a ten prodává SIM karty na černém trhu.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 ] Další >
