Autor: Martin Horák [2005-03-13]
Odlétáme pozdě v noci z Guilinu do HKG (HKG je oficiální zkratka v letectví, proto text HKG najdete i na letence). Společnost Dragon Air. Z "amplionu" zazní krásná angličtina, jako bych seděl ve třídě před pár lety a můj učitel Mr. Ian Doig mi vysvětloval, jaké je venku počasí. Letadlo se vzneslo, letušky kmitají (mimochodem, byly velice pěkné, ochotné a upravené). A už je tu noční HKG. Super pohled. To město je tak strašně velké! Neony svítí tak, že když v letadle "potkáte" mráček, tak ten mráček září (rozptyluje se v něm světlo, které do něho proudí z města). Vždycky jsem si myslel, že HKG je jen jeden ostrov. Není to pravda, tak třeba letiště je na jiném ostrově. HKG má totiž dvě letiště - staré a nové. Staré se dnes nepoužívá (možná tak pro nějaké Svazarmovce :-)), protože bylo nebezpečné - mělo krátkou dráhu a tak to vypadalo, jakoby člověk přistával do moře. Navíc odletová dráha byla mezi mrakodrapy. Takže už máme dva ostrovy. Pak je ještě část na pevnině - Nové teritorium (překlad z angličtiny).
Hotel - pokoj byl uklizený, to ano. Jenže když jste navyknut z Číny na pokoj o rozloze pomalu hektar, tak krcálek, kde se nemůžete pořádně vytočit s kufrem se zdá být velmi malý. Jenže cena místa v HKG je příšerná a tak se místem šetří a hotely jsou drahé.
Ráno jsme měli procházku městem. Horko „1000“ stupňů C už z rána. Sluníčko svítilo jako o závod (anglický průvodce říkal, že máme štěstí /konečně přišlo i na mě/, protože bylo období dešťů a týden před námi moc pršelo - jenže my měli sluníčko :-)), tak hurá do ulic! Přes ulici do metra, z metra tam, pak zase jinam, pak hurá do mrakodrapu (byli jsme v 45-tém patře; mrakodrap měl 75 pater; pěkný výhled; pod námi panelák 20 pater - co je to za trpaslíka?; ejhle, tak na střeše hrají tenis /v tom horku ani za nic!/; tam na střeše mají bazén; a tam na střeše je dětské hřiště i s malým parčíkem), pak hurá do Soho (chudinská čtvrt - ano, v anglickém HKG byla i taková čtvrt; ony to byly ulice-tržiště, smrad - ale když to viděla moje mamka na videu tak prohlásila: "šak to tam majů takové pěkné, barevné" - jenže to proto, protože kamera neumí přenášek pachy - to by byla "vůně" v obyváku).
Malá zubačka nás vynesla na nejvyšší vrchol HKG - Victoria Peek. Je odsud pěkný pohled na město, ale i na Jihočínské moře.
Sedíme u řeky a čekáme na tmu. A už je to tady. Mrakodrapy začínají svítit do tmy. Jeden, druhý.... Vracíme se zpět do hotelu. Noční uličky v čínském stylu, hodně obchůdků, občas nějaký ten nevěstinec, všechno osvětlené neony včetně reklam a nápisů na obchodech a do toho lidské mraveniště. A už to bylo. Věděl jsem, že do hotelu to mám max. půl kilometru, ale umět se vymotat, to ne. Navíc jsme zapomněli název hotelu, ulici – prostě vše. Hrůza! Jenže, protože jsme měli prozíravou průvodkyni (Mileno, moc děkujeme), nafasovali jsme ráno vizitku hotelu. No a na zadní straně vizitky byla jednoduchá mapka blízkého okolí. Hurá, zachráněni!
Smlouvání a situace na trhu. Jo, jo - smlouvat se musí. Já to neuměl, ale rychle jsem se to naučil. Obhlédl jsem to od Jirky, který prodával videokamery a podobné zboží. Jirkova lekce č.1: "Přijdu na tržiště a ptám se česky - za kolik tento obal (pozn. ukázal obal na mobil)? - trhovec řekl, že za 5 Juany (pozn. 1 Juan je 5Kč) - já na to - tu máš jeden a já si to nechám na brýle". Jirkova lekce č.2: "Za kolik toto? Trhovec řekl - 250 Juanu. Já na to - no, to teda ne! Tu máš 100 a ahoj!". Tak, už jsem byl vyškolen. Hurá na ně!
Za kolik tento kufr? Trhovec: 250 Juanů; Já na něho: Na to zapomeň, kámo! 60J! Trhovec: Néééé. 120J. Já: zakroužkoval jsem tu mou šedesátku. On: Néééé, a mávnul rokama, že z kšeftu nic nebude. Já: “Když né, tak né, krámků je tu dost”. A ejhle - už za mnou utíká a na papírku je 100J. Já na něho: 70 a hotovo. Kšeft je ujednán.
Tak toto vše platilo v Číně, ale už ne na HKG. Tam je cena napsaná a platí. Stejně tak to neplatilo v čínských státních obchodech, tam je taktéž cena fixní.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 ] Další >
