Autor: Martin Horák [2005-03-13]
Jak jsem řekl, staví jak o závod. V Šanghaji rostou mrakodrapy jak houby po dešti. V Guilinu se vše renovuje - to je jedno velké staveniště, a to nepřeháním. Ale co se tam děje hlavně, staví se tam most (dálnice) hned vedle hotelu. Přátelé, to byla zkušenost. Protože jsme bydleli v horních patrech, viděli jsme, co se dole děje. Asi každý ví, že na staveništi jsou takové plechové boudy, kde se schovává stavební materiál. No a teď si představte, že tam spí i celé rodiny! Ráno jdou (vzhledem k tomu, že bydlí na staveništi, tak nejde moc daleko) číňani do práce a číňanky seberou děti (včetně mimin) a hurá ke kádi s vodou. Tam se umývá, čistí se tam zuby a pak se s tou vodou asi staví. A prosím, ony po tom staveništi chodí bosky! A to mají ještě dobré, protože mnoho dělníků "bydlí" v papírové krabici přímo na staveništi. A jak jsou za to vděční. Jsou vděční, protože mají práci. Hodně z nich je z chudých vesniček. Jsou rádi, že jsou na staveništi, kde se lépe platí, a že nemusí dřít na poli. Co je ještě zajímavější, je styl práce. Podle definice "Stroje jsou drahé a berou práci", vidíte, jak na staveniště naběhne banda dělníků a žádná sbíječka, ale velká kladiva. A tak dlouho se bouchá do starého baráku, až spadne, až se rozbije na malé kousky. A pásové dopravníky? No to teda ne! Vidíte číňany s vahama (nebo se tomu říká vahadla? - prostě bambusová tyč za krkem přes ramena a na obou koncích jsou zavěšeny nějaké misky nebo nádoby) jak nosí maltu, beton, vodu aj. Průměrný plat zedníka je 600 – 800 juanů.
Anglicky mluví asi všichni čínští průvodci. Jen jednou jsem slyšel němčinu a jednou francouzštinu. Ale pozor! To neznamená, že pokud umíte anglicky, že se hned domluvíte. Někteří mluví velmi pěkně, ale někteří do angličtiny vkládají čínskou intonaci a to je konec. Přesto však, pokud chcete jet do Číny, doporučuji angličtinu. Člověk by čekal, že nejlepší angličtina bude na Honk Kongu, ale to by jste se pletli, protože anglicky se tam s číňanem moc nedomluvíte. Většina lidí umí jen čínsky.
Kolik myslíte, že průměrný číňan má týdnů dovolené? Tří? Šest? Ne, tři dny – ne, nespletl jsem se, tři dny. No a to se ještě nemůže vydat, kam by se mu líbilo. To je fabrikový autobus všechny naloží a hurá třeba do Šanghaje. Že se Vám tam nechtělo? Na to se Vás přece nikdo neptá!
Zemědělství je hlavním zdrojem obživy. Na poli nevidíte traktory, ale jen samé vesničany s velkýma motykama. Pěstuje se nejen rýže, obilí, ale i lotosy, melouny, granátová jablíčka a jiné tropické ovoce. Dříve museli odevzdávat veškerou úrodu státu. Dnes odevzdávají jen díl a zbytek si můžou prodat na trhu. Přesto všechno je to ne moc výdělečná činnost a tak mnoho vesničanů utíká do města – třeba jako dělníci na stavby.
Ano, ano. Velký Mao je stále nedotknutelný. Jeho mauzoleum je na náměstí Nebeského klidu (a to je největším náměstím na světě). Navzdory několika kopancům. Tak třeba: Školáci museli povinně nosit do školy krabičku od sirek plnou zabitých much – tak se válčí s mouchama – ale potvory, nevymřely! Nebo – Mao spočítal, že průměrný vrabec sezobe tolik a tolik gramů rýže denně. No jo, jenže Čína je velká a vrabců je mnoho. Takže vrabci sezobou několik tun rýže. A teď si přepočtěte, kolik je to za rok. A tak bylo potřeba vybít všechny vrabce. Školáci, úředníci, vojáci – všichni do zbraně! Každý nafasoval dvě “skřidle” (poklička na hrnec) a už mlátili, co to dalo. Vrabci padaly vysílením dolů, protože si neměli kam sednout. Nakonec ty vrabce navozili na Náměstí nebeského klidu, aby ukázali Maovi, jak jim to dobře šlo.
Navštívili jsme několik ukázek, jak se dělá porcelán – vázy, sošky, ale i obrazy. Je to zajímavé, ale dělat bych to nechtěl. Pracovní podmínky přímo hrozné! A to ukazují cizincům. Nedokážu si proto troufnout představit, jak to musí vypadat v dílnách, které cizincům neukazují. Co je však krásné, to je výsledek. A ten většinou stojí za to (co se peněz týče i co do krásy). Ale představte si, že na tu vázu se lepí tenounký drátek. Z toho drátku se dělá krásný ornament. Mezi jednotlivé drátky se pomocí speciální pipety vlévá barva. Vrstva po vrstvě. Co vrstva, to vypálení v peci. Na konci se to brousí. Je to titěrná práce. No a kolik stojí taková váza o mé (183 cm) velikosti? Inu i okolo 20000 USD (20000 krát 40 Kč za dolar = 800000 Kč).
Tak ta je super! Na tu se dá dívat max. hodinu z celého pobytu! Mají hodně programů, ale na většině válčí soudruzi “za správnou věc”, dále běží reklamy na komunistickou stranu (nevím proč, neboť žádná jiná strana tam není) a zbytek je sport. Velmi populární je také čínská telenovela typu Esmeralda. Není taky špatné se podívat Hercula Poirota v čínštině. Jen párkrát jsem tam viděl zábavný pořad typu “Staň se milionářem” (neberte doslovně – já se na to moc nedívám), nebo Čínské divadlo – jenže celé v čínštině.
Jak jsem řekl, mimo měst polní cesty. Ve městech betonové cesty. Dálnice betonové a asfaltové. Na dálnicích se platí mýtné. Je to zážitek, protože Čína má umělou zaměstnanost. Občas před pokladnou stojí člověk v uniformě a ukazuje, na kterou pokladnu si má řidič najet. No to musí být tomu řidiči úplně jasné, přece si každý stoupne do té nejkratší cesty (a tak je to se vším – na záchodě jsou běžně tři lidi – jeden podává papír, druhý otvírá dveře a třetí Vás zdraví. Mimochodem – v hotelech jsou naše klasické záchody; venku jsou turecké, tj. na šlapky). Co je s podivem, že na pokladnách (a nejen tam) je napsáno jméno firmy, např. “Nějaká firma, Cor. Ltd.”. Komunistická země a “Corporation" s “Ltd”? Odpověď bohužel neznám.
A jací jsou řidiči? Řidičský průkaz je drahý a tak ho dost lidí nemá. Ti, co vozí cizince, ty jej samozřejmě mají. Státní řidiči ho musí mít také. Předjíždění zprava, třeba přes parkoviště není problém. Absolutní přednost mají auta, pak jsou motorky, pak kola a pak chodci. Takže přejít silnici byl občas horor. A oni nezastaví! Zato na křižovatce většinou vládne policie (někdy i tři policajti zaráz; navíc, na pásu pro kolaře stojí člověk s praporkem (jistě, i s píštělkou) a ten dává signál “kolaři před, resp. kolaři stop”. Doprava houstne - dovedete si představit, kolik škodlivin ti policisti vydýchají? Auta všech značek a druhů (včetně Škodovek). Movití Audi A6, Mercedes, nemovití nějakou “šunku”.
Čína patří mezi země s alarmujícím úplatkářstvím. Na všechno úplatek. Potřebujete byt, auto, ale třeba i kolo? Kolo je pro obyčejného člověka hrozně drahé a tak žádá o přidělení kola státem (a stát, to je úředník). Každé kolo je v Číně registrované, na kole je malá cedulka, na které je vyryto číslo. V Šanghaji připadá na tři lidi jedno kolo.
Hraní karet a flusání (v restauracích se to už odnaučili; kapesník patří do nespolečenského chování). Flusání se vztahuje k tomu, že v Číně je smrkání projevem neslušnosti. Sliny považují Číňani za jedovaté a proto flusají pořád.
Číňan letí v letadle – tak to je zážitek. Představte si, že vezmete koš plný odpadků a to hodíte v letadle mezi sedačky. Tak takový, s prominutím, bordel je u nich normálka. Proto také hned po přistání do letadla nakluše silná úklidová četa. Na zpáteční cestě z HKG do Amsterdamu jsem jejich “pořádku-miluvnost” viděl i na WC v letadle. Prostě na co splachovat? To přece není potřeba! Že “to” teče po zemi? No a co, moje to není!
Na druhou stranu, vnitrostátní linky. Absolutně uklizeno! Letušky byly krasavice a kočky zároveň. Úsměv po celou dobu letu. Ochota a to dost velká. Ani jedno zavazadlo nemělo problém. Letadla všechna nová – Boejing, Airbus. V letadle z Guilinu do HKG – letušky sundaly šátek při názorné ukázce, jak zacházet se záchrannou vestou. A hned poté kmitaly jak včelky. Prostě príma. Na druhou stranu – odlétáme z Amsterdamu směr Praha. Společnost ČSA – České aerolinie. Letušky ani “Dobrý den" neřekly. O úsměvu ani nemluvě! A co víc – naše nové kufry měly uražená madla, kolečka aj. Já měl jen uražené dva čumprdlíky ve spod kufru (aby mohl kufr pěkně stát). Někdo se taky snažil “podívat”, cože hezkého si vezeme z dovolené domů a otevřel si naši tašku. Měl smůlu, bylo v ní pouze špinavé prádlo. No jestli mají cizinci u nás takové přivítání, tak to hned musí myslet na odlet domů. No a to ještě před letištěm je velký plakát se slovy: “Vítáme Vás doma”. To má člověk pak chuť si pěkně po čínsku “zasportovat” (viz předcházející odstaveček, “sport” číslo dva).
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 ]
