Autor: Martin Horák [2005-03-13]
Třetí den jsme časně ráno vyrazili směr Puebla. Nezapomenutelná indiánská snídaně nás čekala v nadmořské výšce 3000 metrů. Posíleni odvahou, že včera dopadlo s jídlem vše v pořádku, objednali jsme si hovězí a skopovou polévku, plněné placky a kávu. Polévky se vařily ve velkých kotlech před „restaurací“. Tam i kuchařka připravovala kukuřičné placky. Ve velkém igelitovém pytli zavešeném na stropě viseli škvarky. Nebyly to klasické jako u nás. Připravují je z tenkého širokého kusu sádla, který se rychle vyškvaří, ale chutnají báječně. V obchodech se pak dá koupit „syntetická“ napodobenina této pochoutky. Na pultě ležely další laskominy jako v těstíčku osmažené pálivé papriky, klobásy a různé druhy omáček. Skopová polévka byla stravitelná o té hovězí, ze které trčely kusy kostí a vůně připomínala zkažené maso, se to říči nedalo. Jaké štestí, že jsme až později zjistili, z čeho se polévka vaří. Jsou to hovězí nohy, ale i s kopyty. Bléééé, ještě teď člověk cíti tu odpornou chuť, kterou nepřehlušila ani limetka a pálivá omáčka. Placky byly super. Jedna byla sýrová a druhá s klobásou. Nálada se zlepšila. Další šok nám přinesla káva. Indiáni vaří kávu tak, že se káva luhuje celý den ve velké konvici či kastrolu. Do vývaru se ještě přidává skořice. Ovšem ani ta kávě chuť nespraví a káva chutná jako melta smíchaná s dva dny starým čajem. I přes chuťové nedostatky byla snídaně super zážitek.
Po cestě do Puebly jsme viděli sopky Popocatépetl a Iztaccihuatl. Město Puebla je známé svými kláštery, kostely a historickými budovami. Místní katedrála je nejvyšší v Mexiku a o růžencové kapli říkají místní, že je osmým divem světa. Zajímavé je, že spousta kostelů v Mexiku je dovezených ze Španělska. Prostě je ve Španělsku postavili, pak rozebrali, převezli lodí do Mexika a znova složili. V Pueble se vyrábí barevná keramika tavalera. Dnešní Puebla je především studijním městem, je zde nejznámější mexická univerzita a průmyslovým městem, firma VW zde vyrábí své nové broučky. A pokud jede mexičan do Puebla, jeho příbuzní a známí po něm chtějí, aby jim přivezl sladkosti. V Puble je jedna celá dlouhá ulice obchodů pouze se sladkostmi – čokoládové bonbony, lízátka, medové bonbony, oříškové, ..... Také jídlo mole má svůj původ v Pueble. Podle pověsti měla jeptiška z místního kláštera připravit pro vzácnou návštěvu něco speciálního. A tak se zavřela do kuchyně a experimentovala a experimentovala. Výsledkem bylo mole – pikantní čokoládová omáčka s třiceti přísadami, mimo jiné i papričkami chilli a oříškami. Město bylo velmi klidné a příjemné a tak jsme ho neradi opouštěli, ale museli jsme dál. Dál do Oaxacy. Tam jsme dorazili večer. Z hotelu Los Olivos jsme jeli do centra města. Na večeři jsme si dali mole. Zlváštní chuť, na kterou si asi člověk musí zvyknout, aby si ji zamiloval. Zvyknout jsme si museli i na mezcal. První panák nám nechutnal, ale zvláštní chuť uzeného alkoholu nám zůstala na patře a domů jsme si pro jistotu vezli více lahví. Pokud se týká způsobů pití tequily či mezcalu neexistuje jediný zaručený správný způsob tak, jak někteří evropští znalci tvrdí. A o tom, že pouze zlatá tequila je ta prává už ani nemluvě. Ale o tom až budeme zítra v palírně mezcalu. Teď rychle do postele.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 ] Další >
