Autor: Martin Horák [2005-03-13]
Čtrvtého dne, po vydatné a zaručeně nejlepší snídani, jakou jsme v Mexiku měli (čerstvě vymačkaná šťáva z pomerančů nebo manga, čerstvé mango, papay, ananas, meloun, pomeranč, avokádo, sladké palačinky, sýrové palačinky, vajíčka, masové rolky), jsme odjeli na místní pyramidy. Byli jsme první turisti, kteří ten den dorazili, takže to byl neopakovatelný zážitek. A z nejvyšší pyramidy rozhled desítky kilometrů daleko do okolní krajiny. Tak jsme si tam sedli a užívali zvláštního pocitu toho místa. Ale nic netrvá věčně. Další místo, kde jsme ten den zastavili byla vesnice Árbol del Tule, kde mají nejmasivnější strom světa. Strom, který je pdajně dva tisíce let starý. Další zastávkou byla místní palírna mexcalu. Červíci v lahvích si hezky plavali. Nejlepší mezcal je přírodní bez přichutí, ale dělá se i s příchutí kávy, čokolády, kokosu a mnoha dlaších. Co by člověk neudělal pro turisti. Tak rychle lahve do novin a šup s nima do baťůžku (začínáme uvažovat o tom, že přikoupíme další batoh). Pití způsobů tequily i mezcalu je více. Nejčastější je pokapání ruky šťávou z limetky či pomeranče, na šťávu se nasype sůl nebo speciální směs koření (což je ještě lepší), olízne se to, vypije se panák a zají se zbytkem dílků použitého ovoce. Alkohol však můžete pít i tak, že nejprve si dáte panáka a až pak slíznete předem připravenou směs z ruky a zajíte ovocem. Nebo si prostě dáte jen panáka. Zlatá barva tequily nemá s kvalitou nic společného. Je to pouze vylepšení a zatraktivnění nápoje pro spotřebitele a mexičan by si asi nedal. Rozdíl mezi tequilou a mexcalem je, kromě plavajícího červa v mexcalu, uzenou chutí mexcalu, která vzniká při zpracování kaktusů. Ve městě Mitla jsme koupili mexický klobouk a jeli na oběd. Restaurace byla moc příjemná. Papoušci veseli zpívali a nechali se krmit. Možná by jm stačil i náš předkrm, protože ho tvořili kobylky. Zní to hrozně, ale chutnají skvěle. Na kukuřičnou placku si dáte pastu z avokáda, pokladete praženými kobylkami a zakápnete limetkou a pálivkou omáčkou. Srolujete a sníte. Další chod byl již normální, takže nemá smysl se o něm rozepisovat. Odpoledne jsme se vrátili do Oaxacy, prošli jsme místní klášter, ve kterém je muzeum, pak kostel a trh. Trh byl nepředstavitelnou směsicí barev, vůní, pohybů a zvuků. Mohli jste tu koupit vše. Procházka trhem nás zmohla natolik, že jsme museli navštíti opět blízký bar, opravdu odvážného ražení a dát si panáka. No nekupte to, když stojí jenom 10 pesos, což je v přepočtu necelých 30 Kč. A hlavně ta atmosféra.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 ] Další >
