Autor: Martin Horák [2005-03-13]
Jak už název Aqua Azul napovídá mělo toto místo hodně společného s vodou. Kokrétně šlo o mohutné vodopády obklopené tropickým deštným pralesem. Do pralesa, kam byl vstup na vlastní nebezpečí, nás doprovázel místní idndián s mačetou. Nedávno prohlásila vláda území pralesa za chráněnou oblast, ale indiání do pralesa prostě přišli, nikoho se neptali, kus pralesa vypálili a na vypáleném místě postavili vesnici a zasadili kukuřici. Až přestane být půda úrodná, oblast opustí a zase se posunou dále. Po asi hodinové chůzi pralesem jsme se zastavili, svlekli do plavek, slezli po příkré skále dolů a hupsli do vodopádu. Proudy vody byly velmi silné a bylo třeba dávat pozor, aby nás proud neunesl směrem k nejvyššímu vodopádu. Osvěženi příjemnou koupelí jsme se vydali na cestu zpět. Tentokrát přes novou indiánskou vesnici. Až několik kamenů, které přistáli těsně vedle nás, nás přesvědčilo, že původní cesta byla bezpečnější. Kameny po nás házely děti a nutno podotknout, že tak zřejmě nečinily proto, že by nám vědomě chtěly ublížit. Byly prostě zvědavé, mluvily na nás, chtěly po nás peníze a my jsme je ignorovaly, tak zkusily ten kámen. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Pro zvýšení adrenalinu v krvi ještě někteří z nás šli na kameny. Což obnášelo hodinovou fušku plavání v proudech vodopádu, vylézání na vyšší vodopády, chůzi po deset centimetrů širokém okraji vodopádu, jehož výška byla kolem šesti metrů a pak zase slézání vododápů, seskoky ze čtyř metrů a především snaha zachránit si vlastní život. Večer jsme dorazili do místa nového nocležiště města Palenque.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 ] Další >
