Autor: Aleš Vostrák [2005-08-21]
4.2.
Ráno jdeme do Matahari nakoupit souvenýry jako trička a piva. Poté jdu na internet domluvit svojí další cestu po Sulawesi. Před polednem opouštíme hotel a jdeme počkat na zelený minibus, který nás odveze do Namalatu. Po půlhodince čekání, kdy jsme stačili dát místní zmrzlinu v chlebu(1000) za námi dobíhá recepční a radí nám, ať jdeme radši na bus terminal. Ačkoli jsme ho tam předtím viděli, tak kolem hotelu teď bemo nejezdí. V Namalatu platíme 5000 za oba a jdeme se ubytovat do Angusu přímo naproti pláži. Z původních 50000 za osobu to snižujeme na stejnou částku, ale za oba. Hotýlek je vsazený do skály, má malý a tmavý pokoje, ale na druhou stranu mandi je přímo na pokoji. Jdeme si naproti trochu zašnorchlovat. Moře a korály tady není tak krásné jako na Bandě, zato je možné tady potkat želvy a žraloky. Večer se rozhodujeme, jak dlouho tady zůstaneme, vše je závislé na tom, kolik budeme platit za večeři. Satay z Napoeon fish, salát a grilovaný rybky za 7500 a studený pivo za 12000 je ale pro nás více než dostatecným argumentem k tomu, abychom tu zůstali i další den.
5.2.
Prší a tak na snídani, ke které je smažený jaickfruit( v ceně) ani moc nepospícháme. Stejně chutná tak trochu jako kasava a k jídlu opravdu není. Po snídani zkouším domluvit potápění. Daří se mi domluvit cenu z původních 75$ na 65$. Před polednem vyrážíme na lehko, jenom s plavkama a výbavou na šnorchlovaní do Pintu Kota. Jídlo a pití si snad obstaráme, případně ulovíme cestou. Hned na začátku lituju toho, že jsem si s sebou nevzal kameru ani foťák. Potkáváme totiž domorodce, kteří právě odstraňují zbytky srsti z lehce opáleného psa s tím, že ho na pláži i vykuchají. Jejich nabídku na ochutnání z časových důvodů bohužel nemůžeme přijmnout. Mám už docela žízeň a tak se snažíme dostat do spadlých kokosových ořechů. Většina z nich je ale špatných a tak nám nezbývá než si schodit několik čerstvých přímo z palem. Našťestí to jde za pomoci bambusové tyče poměrně dobře a po chvilce jich je tolik, že už je nemůžu ani vidět. V ten moment teprve plně docením nůž, který u sebe neustále nosím. Kousek dál se rozhodujeme jít do vody. Jsou sice velké vlny a pobřeží je plné ostrých útesů a kamenů, ale malý vlez do vody tam je. První to zkouší Pavlos, ale po chvilce se vrací s tím, že proudy a vlny jsou u pobreží příliš silné. Zkouším to s ploutvema a relativně to jde. Na hloubce potkávám útesové žraloky, jeden z nich se vůbec nebojí. Chvilku kroužíme kolem sebe a navzájem se zvědavě prohlížíme. To už jsem poměrně daleko od břehu a já zjišťuju, že je prakticky nemožný se dostat zpět stejnou cestou. Vlny jsou natolik silný, že není vidět pobřeží a tak to zkouším kde to jen jde. Po chvilce je mi už úplně jedno kde vylezu, důležitější otázkou je teď pro mě jestli vůbec. Ohromný vlny mi strhávaj masku a šnorchl a já tvrdě narážím na kameny. Snažím se alespoň trochu schovávat za útesy, ale vodní masa mi nedává příliš mnoho šancí. Nikdy bych nevěřil, že lze z vody vylézt i v kotrmelcích. Celý od krve mě napadla jenom jedna větička, a to zeptat se Pavlose, jestli si taky nechce zaplavat, voda je příjemně teplá. Po tomto, pro mě velmi silném zážitku, odcházíme do Pintu Kota, kde je malý záliv s jeskyněmi a mořem vyhloubeným přírodním mostem. Cestou zpět se občerstvujeme malými, ale sladkými ananasy. Jdeme po silnice a všude kolem je spousta ovoce. Pravda, vetšinou v zahrádkách. Postupně si dáváme avokádo, lici a zelený plodíky s chlupatou peckou, které nedokážeme identifikovat. Po návratu nás čeká večeře, grilované rybky (10000). Není jich moc a tak si dáváme ještě plný talír es susu, což je nadrcený led zalitý šávou a kondenzovaným mlékem (4000). Tím jsme zřejmě zlákali místní a ti si dávají v různých obměnách, třeba s kolou, to samé. Volá Steve, že pro mě má na zítřek na devátou připravené potápění.
6.2.
Po snídani, tentokrát smažené banány, vyrážíme lodí do Pintu. Jsou tu stejně jako včera dvoumetrové vlny a tak je cesta tam, stejně jako potápění, trochu obtížnější. Pintu Kota je lokalita s prevážně velkýma rybama. Těch bohužel až tolik nevidíme. Dají se tady ale prozkoumat krásné jeskyně. Snažím se plavat s velikým rejnokem, ale po chvilce mi mizí kdesi v namodralé dálce. Žraloky zde bohužel, ačkoli jsem se na ně moc tešil, nepotkáváme žádné. Jenom několik Napoleonů, tuňáků, spousty klipek a jiné barevné rybky. Po asi hodinovém ponoru do 32m, s hodinkama si nikdo z nás moc težkou hlavu nedělá, si v loďce bereme z chlaďáčku nádherně ledové banány. Zjišťuju přitom, že k vynikajícímu týmu, kterým mi Steve zajišťuje servis, patří i osobní držec šlupek od banánů. Vracíme se zpět na Namalatu beach, kde si dáváme oběd, kuře se zeleninkou, a připravujeme se na další ponor. Ten začíná mezi Namalatu a Santay. V 25m se necháváme unášet proudem kolem útesu. Cestou potkáváme mantu, murenu a hlavně všudypřítomné Gorgondie v barvách od bílé, hnědé a modré, až po nádherně fialové zabarvení. Asi o dva kilometry dál se pomalu vynořujeme. Můj průvodce a zároveň buddy (advanced NAUI) má trochu problémy s nedostatkem olova a tak ho musím trochu přidžet a najít mu nějaký pěkný kámen jako dodatečný závaží. Pavlos už na mě netrpelivě čeká a tak se jdu rychle opláchnout, zabalit věci a zaplatit ubytování. U Steva v kanceláři platím potápění. Asi mu ale někdo vysvětlil, že když mi vrátí na 100$ bankovku 35$ v rupiích s kurzem 8500, tak na tom moc nevydělá a tak to zkouší za 7000. Na tuhle variantu jsem taky připravenej a dávám mu 50$ a 105000rs. V tuhle chvilku jsem asi nejdražší- banka v Indonésii. Tento transfer bohužel zabral tolik času, že už bohužel nemůžu přijmout jeho pozvání na čaj. Zeleným bemem se dostáváme zpět do Ambonu, kousek před Sahabat. V Lion Air platíme letenky a pak, jelikož mě nebaví si prát, jdu na trh koupit nové kalhoty (60000). Na internetu zjišťujem, že je pro nás docela výhodný kurz rupie 3,13Kc/1000rs a tak se jdeme přecpat krevetama do Barcelony (12500+3000 nasi).
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 ] Další >
