Autor: Aleš Vostrák [2005-08-21]
28.1.
Vstáváme brzo, protože dneska chceme společně s Bobem a Rinny na výlet kolem ostrůvku Hata(oči) island. Vypadá to ale na déšť, tak celou akci přesouváme na zítřek. Místo toho si jdeme zase lehnout a prolenošíme tak celé dopoledne. Po obědě a nezbytné siestě si jdeme zašnorchlovat na protější činnou sopku Gudung Api. Do moře jdeme přímo z Rosmíny a už po pár metrech vidíme krásné korály a ryby. Kolem ostrovu jsou poměrně silné proudy, a tak se po dvou hodinách vracím na čaj. Rinny jsem pak vysvětlil, že se Pavlos nejspíš utopil, a jelikož je už půl sedmí, začínám tomu věřit i já.
29.1.
Členy naší dnešní expedice na Hatu jsou Rinny, Bobi spolu s jeho sestrou, která se nám stará o vaření, a kapitán s kormidelníkem. Na Hatu je to asi 15km a jedeme tak 1,5 hodiny. Kotvíme v severní části ostrova, kde je krásná písčitá pláž s korálovým útesem, který po několika metrech spadá do hloubky. Všude je plno barevných ryb, sasanek a rozmanitých korálů. Potom, co jsme si prohlédli útes kolem pobřeží, si děláme piknik na pláži. Spolu s Pavlosem si ještě stavíme na pláži ženskou z písku. K velikému nadšení místních nevynecháváme ani detaily. Kolem pobřeží vidíme plout hejno stovek delfínů. Neváháme ani chviličku, beru foťák a plaveme k nim. Ten nádhernej pocit mezi tou spoustou pištících delfínů mi trochu zkazil radost fakt, že jsem si zapoměl odblokovat foťák. Pomalu obeplouváme severní část ostrova a průběžně zastavujeme na šnorchlování.
30.1.
Celé dopoledne prší, a tak se věnujeme mariáši. Po obědě a krátké pauze na vytrávení si pujčujeme kánoe a zkoušíme se dostat k nejbližším ostrůvkům. Na vratké kánoi, která je evidentnů určená jenom pro jednoho, vypadáme asi dost komicky. Moc se proto nedivím, že odpoledne ví o naší cestě celá vesnice. Podařilo se nám doplout pouze na protější G. Api. Tam jsme radši vytáhli loďku na břeh a pokračovali dál k jižní části sopky pěšky. Široká cesta vedoucí vesnicí je lemovaná odizolovaným elektrickým vedením přesně ve výšce našich hlav, takže mám strach, že si v místních podmínkách vyzkouším, jak funguje trolejbus. Na konci vesnice se cesta postupne ztrácí v neprostupném terénu, a proto při nejbližší príležitosti pokračujeme mořem. To se zde neustále mění od korálů, kamenů vulkanického původu až po černý písek. Pod velkými kameny se ukrývají murény a rejnoci. Cestu nazpět volí Pavlos radši vodu a dělá dobře.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 ] Další >
