Autor: Aleš Vostrák [2005-08-21]
31.1.
Není sice moc pěkně, ale přesto vyrážíme na společný výlet s Bobem a Rinny na sopku( 650mnm.). Loď stojí 10000 a poplatek pro místního kepala desu(něco jako starosta) je 25000 na jednoho turistu. Nahoru se dá dostat za zhruba hodinu. Jelikož je s náma ale Rinny, která dává odpočinek každých 10 metrů, tak jsme nahoře až po 2,5 hodinách. Pavlos mezitím nevydržel a šel napřed. Vrcholek sopky je rozpálený od žhavých plynů vycházejících z kráteru kolem. Výhled z té výšky na okolní ostovy ale stojí za tu cestu. Nazpátek jdeme opět pomalu. Místní představa o pevných botách se s tou naší poněkud rozchází. Mrzí mě proto, že jsem nestihl Pavlosovu sklizeň manga, z které měl tak asi největší radost Boby. Poslední vodu, co jsme měli, vylil Pavlos do kráteru s tím, že těd něco uvidíme...a taky viděli, nestalo se vůbec nic. Zpět na Bandaneiru si bereme větší kánoe( 5000) a v přístavu pak vypijeme prakticky celý stánek s ovocnýma šťávama(1000). Odpoledne přijíždí loď z Ambonu, KM Ciremay, to je příležitost pro Rinny sehnat dalšího turistu pro Rosminu. Zkoušíme taky štěstí, ale jelikož přijel jenom jeden turista, tak to po chvilce vzdáváme.
1.2.
Dnes je velký muslimský svátek Hari raja, ale hned od rána prší, a tak z oslav moc nemáme. Respektive skoro nic. Já sem se úžasně pobavil tím, že jsem našeho nového, do půl těla svlečeného a obtloustlého rakouského spolubydlícího z Rosmíny protáhnul přes celý město svátečním průvodem nastrojených muslimů. Cestou na pláž, o které jsem mu vysvětlil, že určitě stojí za to, jsme ještě stihli projít několika uvítacíma bránama u mešit. Nevím čím to je, ale druhý den už se mnou nikam nechtěl. V poledne si dáváme tradiční jídlo na oslavu Hari raja. Tím je kuřecí maso v omáčce a zeleninový salát. Ryba, bramborová polévka, rýže a nudličky samozřejmě taky nechybí. Jdu se podívat na druhou stranu Banda Neiry. Není tady tolik měkkých korálů a sasanek, plně to ovšem vynahrazuje množství barevných ryb. Viditelnost není moc dobrá. To je ale pravděpodobně způsobeno i deštěm. Vesničky po cestě jsou vyzdobeny na dnešní sváteční den. Po návratu nám Rinny připravuje pergedel(bramborové placičky s masem nabodnutým na bambusovou tyčku a burákovou omáčkou). Večeři proto přesouváme až na půl desátou. S Rinny jdeme ještě obvolat její známé a příbuzné v Masohi a popřát jim hezké svátky.
2.2.
V Moulane se domlouvám na 65$ za ponor + 100000Rs příplatek za vzdálenejší lokalitu. Konkrétně na Besar. Oproti původnim 200$ za 3dny je to dost drahý, ale na druhou stranu si alespoň můžu vychutnávat loď sám pro sebe. Moc dlouho mi ale dobrá nálada nevydržela. Uprostřed cesty na Besar nám vypovídá službu motor a založní taky nejde nahodit. Lehám si na příď a sleduju, jak nás vlny ženou na skalnatý břeh. Na poslední chvilku ještě stačí kapitán vyhodit kotvu. Po asi půlhodině se daří jeden z motorů zprovoznit a my můžeme pokračovat na první lokalitu na Besaru. Loď kotvíme v pohádkově krásné zátoce a jdeme do vody. 3kg závaží, které si beru se ukazuje jako nedostatečné a na konci ponoru mám docela problém zůstat v 5 metrové hloubce na bezpečnostní zastávce. Hloubku a dobu ponoru si určuji sám, respektive jenom odhaduji, protože ani já, ani můj divemaster nemáme hodinky. Stále je tady na co koukat. Spousta barevných ryb, rozmanité korály, sasanky a samozřejmě všudypřítomné murény, opatrně vykukující zpoza kamenů jsou všude kolem a tak zůstávám o něco déle, než jsem měl v plánu (asi 1 hodinu ve 20ti metrech). Na pláži si dáváme oběd, nasi goreng, výbornou zeleninovou omeletu a salát a pokračujeme na další lokalitu. Tentokát je to severní lávová stěna Gudung Api. Potápění na Api je snad ješte hezčí. Velké množství nových korálů, nádherně kontrastující s antracitově černým dnem mezi kterými se majestátně pohybují veliké ryby jako Napoleon fish a Grouperfish. Původní korály byly zničeny při poslední velké erupci v roce 1988. Při placení v Moulane je zase problém. Tentokrát nemají nazpátek za 100$ a pokud bych chtěl vrátit nazpátek rupie, tak jedině za kurz 7500Rs za dolar. Nevím, jestli jim takový přístup stojí za to, ale věřím tomu, že během našeho pobytu se u nich už asi žádný turista neubytuje. To jim také dokazujeme, stejně jako managerovi z Delphiky, který se pro změnu snažil sjednotit cenník Rosmíny se svým hned druhý den, kdy přilétlo letadlo s dvěma američany s českým původem, které po krátkém rozhovoru předáváme přímo Bobimu a Rinny. Odlétáme stejným letadýlkem, které je asi pro 19 osob. Příplatek za naši nadváhu naštestí platit nemusíme, ale za batohy chtějí 20000Rs navíc(19 a 14kg). Přistání v Amahai sice připomínalo loď, kotvící ve velkých vlnách, ale na tak malé letadlo to pilot zvládnul docela dobře. Trochu jsme se zdrželi prohlídkou neuvěritelně pitoreskních betonový soch v Amahai. Ono také málokdy vidíme před kostelem sochu tučňáka v nadživotní velikosti a podařilo se nám zmeškat loď na Ambon. Další public boat je až ve dvě (50000Rs). Za charter chtějí 150000, což sice není moc, ale připadá nám to zbytečný. V Tulehu obdivujeme, s jakou rychlostí se z obyčejnýho veřejnýho bema stane taxi za 50000Rs. Jedeme s ním, ale za standardní cenu 5000 za osobu. Při placení se sice docela rozčiluje s tím že nás vysadil přesně tam, co jsme chtěli, ale měl smůlu. I s batohem vyrážím vyřídit maily ještě než pošta zavře. Pavlos mezitím rezervuje letenky v Lion Air. Zůstáváme už tradičně v Sahabatu a místo toho, abysme se trochu omezili v jídle jdeme nejdřív na naše oblíbené soto a nekonec se ješte dorazit do Barcelony nasi goreng seafoodem(16000), mangovim( 7500) a sirsakovim(6000) džusem.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 ] Další >
