Autor: Aleš Vostrák [2005-10-23]
24.2.
Po výborné snídani - banánovém pancaku (3000Rs) a fresh papája džusu (2500Rs) - se jdeme podívat po městě a také něco nakoupit. V místní CFC (California fried chicken, obdoba KFC) si dávám kuřátko. Vracíme se do bungalovů a balíme na cestu. Do přístavu Krueng Raya je to 33 km, takže jsme tady bemem asi za 45 minut (3000Rs). Loď vyplouvá se zpožděním až ve tři hodiny. Na lodi Monika experimentuje s dobrotami v místní kafetérii a skupuje prakticky vše, co se dá na lodi sníst (500Rs/ks). Na Pulau Weh se dostáváme asi za 2,5 hodiny a minibusíkem míříme na Iboih beach. Hned u vchodu do areálu od nás vybírají vstupní poplatek, který od loňského roku podražil na 2000Rs. Ubytováváme se ve Fatimah bungalows (10000Rs), ovšem k naší smůle opět bez houpací sítě. Před večeří ještě zjišťuji informace o potápění ve Stingray divé centru. Na večeři se obzvláště těšíme, protože nám připravují BBQ tuňáka a ještě další lahůdky. Jednotnou cenou 6000Rs/osobu a heslem "co sníme, to sníme" si nás vyloženě získali.
26.2.-27.2.
Monika začíná s potápěčským kurzem Open water a já taky uvažuji o dalším zvýšení kvalifikace v podobě hned dvou kurzu First aid mědíc a Rescue diver. Po zběžném prohlédnutí učebnic je nám jasný, že to bude asi náročnější na angličtinu, ale alespoň se máme na co těšit!
28.2.
Budíček nás budí už v 7:30, abysme stihli pankeiky, a potom hurá do školy. Moníku ceká první ponor do 12m hned dopoledne a další odpoledne, zatímco já se budu zoufale nudit u několikahodinovýho videa u první pomoci (Monika to sice formulovala tak, že budu sledovat video o první pomoci, ale já mám na celou věc poněkud vyhraněnější názor). Monika se pod vodu sice těší, ale stále v ní trošičku přetrvává pocit nováčka, takže si pořád opakuje, na co nesmí zapomenout. Já namísto teorie dávám radši přednost praxi a tak si jdu místo učení zašnorchlovat. Večer potom, kdy se oba sejdeme v našem bungalovů, poslouchám, jaké byly Moničiny první dojmy z potápění: Když jsme sestupovaly dolů, měla jsem trochu strach, abych na něco nezapomněla a hned vzápětí jsem asi ve 4m začala mít problémy s vyrovnáváním tlaku v uších. Ihned jsem dala znamení Else (instruktorka), která mě okamžitě vzala o metr výš, kde se tlak upravil . Poté jsme pokračovaly v ponoru a protože jsem se teď soustředila hlavně na tlak v uších, úplně jsem zapomněla na masku (tam vzniká také velký tlak hlavně na oči). Skoro se mi až zatočila hlava, jaký to byl tlak, ale naštěstí se to asi v 9 m upravilo. Ovšem po vynoření mi zůstala drobná památka v podobě krvavého bělma. Odpolední ponor byl už celkem bez problému (až na to, že jsem si radši tolik neutahovala masku a tak jsem jí během ponoru měla co chvíli plnou vody). Teď jen doufám, že krev brzo zmizí. Po několika dnech nejen, že krev nemizí, ale naopak se začíná rozlévat po celém oku, což je obzvlášť zajímavé pro okolní pozorovatelé. Mne ani místnímu doktorovi to příliš radosti nepřináší, zvláště když mi předpovídá dobu hojení okolo 4 až 6 týdnu.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 ] Další >
