Autor: Aleš Vostrák [2005-10-23]
7.3.
Platíme hotel a odjíždíme na autobusák. Je 8 hodin a já si usilovně lámu hlavu nad tím, co si koupit na patnáctihodinovou cestu k jídlu. Do Medanu dorážíme až těsně před půlnocí a zjišťujeme, že bema už nejezděj a taxík se nám zdá moc drahej. Proto se rozhodujeme dostat se pešky co nejblíže do centra a pak si vzít baťáka. Na Jl. Gatot Subroto ovšem začínají být problémy. Připojuje se k nám skupinka tří místních mladíku, a jeden z nich (zdá se nám být trochu zfetovanej) se pod záminkou rozhovoru vrhá po mojí ledvince a chce peníze. Výzva se u nás nesetkala s kladnou odezvou, neboť jsem ho v ten okamžik od sebe odstrčil a on na oplátku vytáhl nuž. Mezitím ho jeho kumpáni trochu zklidnili, že to snad půjde i po dobrém. Monika se okamžitě snažila stopnout nějaké auto, ale moc jich tu v tuhle noční hodinu neprojíždělo. A jak mi později řekla, začala hledat na naši ochranu alespoň reklamní nožík, který naštěstí nenašla, protože jinak by bylo mé opálení v ... (kapku bych pobledl). Alespoň jsme tím získali čas, protože si "lupiči" mysleli, že hledáme peníze, stihli jsme tak zastavit právě projíždějící taxi a rychle do něj naskočit. Cena do našeho hotýlku nás v tu chvíli už vůbec nezajímala a naše jediná myšlenka byla co nejrychleji zmizet. V Zakii zůstáváme v singlu i s větráčkem za 17000Rs, a jelikož jsme si nestihli koupit vodu na pití, vytahuji už podruhé vařič a děláme si na pokoji alespoň čaj.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 ] Další >
