Autor: Aleš Vostrák [2005-10-23]
8.3.
Přesto, že mi ještě není úplně nejlíp, rozhodujeme se odjet co nejrychleji z Medanu do horského městečka Bukittingi, protože Medanu máme, a to ne jenom po včerejším konfliktu, plný zuby. V kanceláři PMTOH nedaleko mešity si kupujeme lístky na no-aircon bus. Placení se díky pověrčivosti místních obyvatel daří až napotřetí, když jsem konečně pochopil, že jim peníze musím podat pravou rukou. Odjezd je ve 12 z Amplanu, takže je ještě čas nakoupit vodu a jídlo na cestu. Monika se proto stavuje v obchoďáku a já si jdu mezitím trošku odpočinout před cestou na pokoj. Aši v 11 hod. si balíme a odjíždíme bemen číslo 3 na autobusové nádraží Amplas. Ulice jsou zrovna úplně zacpaný a my se jenom stěží prodíráme za úmorného vedra záplavou aut. Konečně dorážíme na Amplas a netrvá to dlouho a už nastupujeme do našeho autobusu. Za chvíli vyjíždíme a jak se zdá, místním lidem dlouhé a pro nás skoro nepředstavitelné přejezdy nedělají nejmenší problémy. Cesta by měla trvat okolo 25 hodin a my se jen modlíme, aby už byla za náma. Po pár hodinách jízdy autobusem bez klimatizace se nám to zdá dlouhé a úmorné. Teď teprve litujeme, že jsme si přece jen nekoupili lístky do klimatizovaného autobusu. Je tu hrozné horko a navíc skoro všichni muži po cestě kouří, což je tu místním zvykem. Těšíme se na první zastávku, že si koupíme výborné šťavnaté ovoce, které by nás osvěžilo. Ale k naší velké smůle mají všude jen "háďátka", které nejsou ani šťavnaté a osvěžující a už vůbec né dobré. Jde o salak - nahořklé ovoce rostoucí na palmách, populární hlavně na Indonésii a Malajsii. Díky tomu, že se salak nepěstuje, ale pouze sbírá v divočině, je nazýváno také "Fruit of jungle". Následně zjišťuji, že mi nejde sklopit sedadlo, proto se s Monikou vyměňují, abych se mohl natáhnout. Přece jen léky, které jsem si vzal před cestou působí a já co chvíli pospávám. Večer zastavujeme na večeři u místního motorestu, ale protože je můj žaludek stále jako na vodě, tak jí vynechávám a Monika se spokojí se suchou rýží.
9.3.
Ráno zastavujeme v horách u stanoviště WC. Monice se tam moc nechce, protože u žen jsou záchody ve formě kójí, oddělených nízkou příčkou, takže se rozhodla jít do přírody. Vzápětí na ní místní slečna volá, že tam jsou divocí psi a tak nakonec nic jiného nezbyde než jít hromadné s ostatníma. Kolem 9.00 dorážíme na autobusové nádraží Aur Kuning, odkud je to už jen asi 2 km do centra, kde se nakonec ubytováváme v hotelu Singgalang za 12.000,- Rp za oba. V ceně je čaj, káva a hodně zajímavých a pro nás užitečných informací. Poté, co se ubytováváme, se Monika jde na chvíli trochu prospat a já zjišťuji o městě, co se dá. Odpoledne následuje procházka po městě. Zajímavý je hlavně místní market s nabídkou všeho možného. Zaujaly nás také překrásné koberce, které by se mi líbily, ale jakmile zjišťuji, že jsou dovezené z Belgie, rychle odcházíme na výborné palačinky za 700,- Rp. Dnes první den od té doby, co mi nebylo dobře, jdu na pořádný steak s hranolkama nebo alespoň takhle jsem si ho "maloval". Nakonec je z toho ale něco mezi masem a podrážkou od bot.
10.3.
Dnešní den jsme se rozhodli strávit prohlídkou všeho zajímavého, co jsme zjistili. Bukittingi, ležící ve výšce 930 m mezi sopkami Gudung Merapi 2890 m (poslední erupce byla v roce 1979) a Gudung Singgalang 2890 m, je malebné horské městečko s typickou sumatránskou architekturou (v celé vystouplé zešikmené střechy). Nachází se zde vojenské muzeum, japonské jeskyně a nedaleko Sianok canyon. Tam jsme se také po obědě vypravili. Bohužel nebylo možné díky mlze dohlédnout až na sopky. Na zpáteční cestě nakupujeme ještě nějaké suvenýry a vracíme se přes místní ZOO, kde je kupodivu kromě opic, slonů a lvů také houf slepic a králíku. Mimochodem jeden slon dostal chuť na naši igelitku s právě nakoupenými suvenýry a po chvilce přetahování se mi jí naštěstí podařilo zachránit. Odcházíme že ZOO, ale tentokrát jinudy než jsme přišli. Jsou tu totiž vchody dva, ten zajímavější je přes most nad městem, odkud je nádherný rozhled a kus pod ním je náš hotýlek. Večer se rozmýšlíme, jestli navštívit tradiční indonéské tance, konané v budově Medan Naň Balituduang . Cena, kterou nám v našem hotelu nabízí, není příliš vysoká. Ale protože jsme ještě z předešlých dnů nevyspalí a unavení, řekli jsme si, že přece jen dnešní den půjdeme spát o něco dříve a tak už zbývá jen návštěva hospůdky s dobrou večeří. Noční spánek tady ruší jen otravní komáři, kteří jsou v Bukittingi obzvláště hluční.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 ] Další >
