Patagonie 2006

Autor: Tom Charvát [2007-02-09]

Pátek, 3.2.2006

Ráno je mi po mariscos pěkně blbě, téměř se bojím opustit hajzlík. Po obvyklé snídani (kafe, čaj, housky, máslo, sýr, marmeláda) stoupáme křivolakými uličkami na kopec kousek nad naším barákem, opět je jasno a teplo, ale daleké výhledy se kvůli silnému oparu nekonají. Z vrcholku je pěkný výhled na východní část města, nyní bohužel proti slunci. V mlžné dálce se tyčí vulkány Calbuco (2015 m) a Osorno (2660 m) s bílými sněhovými čepicemi, škoda, že není lépe vidět.

Puerto Montt - uzené plody moře. Po sestupu na nábřeží se dělíme a individuálně pokračujeme opět směrem k Angelmó. Ve stáncích kupuji pár drobných dárků a v obchodě pivo a placatku koňaku, abych zaléčil nevolnost. Dostávám se až k tržnici a vychutnávám si skvělé záběry z jejího rušného ranního života.

V jedenáct máme sraz a přepravujeme se lodičkou na ostrov Tenglo. Je výrazný odliv, tak 5-7 m, většina rybářských člunů je nasuchu, veliká výletní loď, která tu včera kotvila, musela odjet doprostřed zátoky. Přívoz je krátký, nicméně si musíme navléci plovací vesty. Puerto Montt - na ostrově Tenglo. Myslel jsem, že se na ostrově vykoupáme, ale odhalená slizká a smradlavá pláž vůbec neláká. Stoupáme prašnou cestou na vrchol ostrova a sledujeme, jak do přístavu pod námi vplouvá vojenská loď. Na vrcholku je vedle kříže a kostelíka vysílačka a vše je obehnáno plotem z ostnatého drátu. Na trávě děláme malý piknik s Gato Negro a pozorujeme lodičky na úžasně modré hladině moře pod námi. Na jižní straně je vidět ostrov Chiloé. Sluníčko opět silně připaluje. Dole v hospodě si dáváme pivo a přeplavujeme se zpět na pevninu, moře mezitím výrazně stouplo. Jedeme tentokrát dál k západu, téměř až do Angelmó. Z přístavu se rovněž pořádají projížďky po zátoce a odplouvají odtud lodi na Chiloé.

Opět se vrháme do spárů stánků se suvenýry. S Alešem jsme se spojili k nákupu tří malých tučňáčků z lapis azul (azurit) za účelem získání množstevní slevy, no ušetřili jsme asi dvě piva. Taky stále pošilhávám po nádherných kožených sombrerech, která stojí 15 000 CLP, ale nakonec se přesvědčuji, že má hlava je krásná i bez doplňků. Též si kupuji bombillu a tykev na yerba maté, abych se alespoň něčím odměnil za měsíční vůdcování expedice.

Puerto Montt - Na večeři se opět vydáváme do útrob tržnice, tentokrát se necháváme vtáhnout do jiného comedoru. Zbyňák celý den natěšeně hovořil o ústřicích, takže jeho výběr je jasný. Zdejší ostras jsou menší než francouzské, ale s limetkou chutnají docela dobře, určitě lépe než Zuzčiny vařené. Věra se pustila do paila marina, já s Míšou zůstáváme u neškodných ryb, konzumujeme skvělé congrio, což je muréna. Aleš si dává picorocos (dle velkého španělsko-českého slovníku vilejš stvolnatý, no nazdar!). Mlž pochází z podivné kamenité asi 15 cm vysoké lastury, připomínající vázu s víčkem. Chuti jsou však nevýrazné. Konzumenti ústřic se cítí nedostatečně nasyceni, tak ještě obrážejí tržnici, aby se nakonec dojedli kraby jaivas, tentokrát konečně s klepítky, jak to má být.

Dali jsme si sraz v naší hospedaje na 19:30. Vracím se sám po nábřeží, před západem slunce si filmuji děti, jak se koupají v tom špinavém moři. Ještě se zaopatřuji originál žraločím zubem na řemínku, ale je mi jasné, že ten po návratu skončí na synkově krku, měl jsem si koupit ještě jeden. Slyším muziku, to nějaký kluk prodává za 10 USD dvě cédéčka, na kterých hraje na charrango. Docela se mi to líbí, ale po poslechu několika skladeb mi vše připadá na jedno brdo. Pak se ještě stavuji v naší oblíbené hospůdce na jeden schop, slečna Laura už je našrot, naštěstí po mně nezatoužila, nemám zkrátka ten správnej šmrnc jako Michal. Krátce se stavuji na internetu, abych rodinu ujistil, že stále žiju. Taky jsem přes den poslal několik esemesek, signál je tady jako víno.

Chvíli před osmou odcházíme na autobusák. Tam je šílený bordel, smrad z výfukových plynů, všichni někam odjíždějí a další zase přijíždějí. Je mi zase zle, organismus se zřejmě vzpěčuje nadstandardnímu přísunu mořské havěti, ani se nedivím. Otevírám ráno zakoupenou placatku koňaku Tres Palos a odmítám se dělit s ostatními, když jim nic není. Hned po prvním doušku cítím, že léčba zabere.

Z Puerta Montt vede čtyřproudá dálnice až do Santiaga, což v roce 1997 ještě nebylo, tehdy bylo v provozu pouze několik úseků. Ještě než se zcela setmělo nás po pravé straně zdraví Volcán Osorno, ale pak už je tma tmoucí, koňak učinil své, takže spím jak zabitý.

Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 ] Další >


Související odkazy

(c) Uvedení autoři & Asmat 2004 - 2019, design by KamData [Privacy]