U zdrojů zoroastrismu

Autor: Jarda [2007-02-09]

U zdrojů zoroastrismu1

Autor: Rustam Mirzajev, Překlad: Jarda

Zoroastrismus je jedním z nejstarších světových náboženství. Mělo na lidstvo větší vliv, než všechny další věrouky. Stanovit přesné datum a místo zrození zoroastrismu není možné, stejně jako data života samotného proroka Zarathustry, řecky Zoroastra. Je známo, že Zoroaster byl ženat, měl čtyři děti, dožil se 77 let a zahynul rukou pohanského kněze. Vědci předpokládají, že žil v 8.-7. stol. př. Kr., takže dle rozhodnutí UNESCO bylo nedávno oslaveno 2700. výročí vytvoření "Avesty" - svaté knihy učení.

V polovině 19. stol. známý ruský archeolog a orientalista S. P. Tolstov, zkoumaje historické památky, vztahující se k polovině I. tisíciletí př. Kr., dospěl k závěru, že za vlast zoroastrismu je třeba považovat starý Chorezm. Tohoto názoru se nyní drží mnozí významní vědci. Opravdu, v celém světě, včetně Íránu, Indie, Afghánistánu a Pákistánu, je známo 63 památek tohoto prvního světového náboženství a na území Uzbekistánu je jich 38, včetně 17 v Chorezmu.

Zoroastrismus je náboženstvím zjevení. To znamená, že prorok získal pravdu, nebo zjevení, od samotného boha. Podle legendy, když došlo k této velké události, Zoroaster dosáhl třiceti let, věku zralé moudrosti. Jednou se účastnil svátku jara a na úsvitu se vydal k řece pro vodu. Na břehu se před ním objevila zářící bytost, jejíž svit byl tak jasný, že prorok neviděl na zemi vlastního stínu.

Tak se Zoroaster poprvé setkal s nejvyšším božstvem Achura-Mazdou. Potom ještě nejednou cítil jeho přítomnost nebo slyšel božská slova, zvoucí proroka ke službě, a bez váhání se jim podrobil: "Pokud je u mne sil a možnosti, budu lidi učit směřovat k pravdě."

Zoroaster uctíval Achuru-Mazdu jako vládce řádu, poctivosti a spravedlnosti a prohlásil ho jediným nestvořeným bohem, tvůrcem všeho dobrého, včetně i všech dalších dobrých bohů. Protivníkem Achura-Mazdy je Angra-Mainju2, který je zde též od počátku, ale je lživým a zcela zlým. Tyto dva základní protiklady bytí Zoroaster uzřel v jejich počátečním střetu. Takto je charakteristickým znakem zoroastrismu dualismus, přiznání ve světě dvou počátků - dobrého a zlého.

Učení zoroastrismu je málo známé široké veřejnosti. Ale pokud se seznámíš s touto vírou, s údivem v ní nacházíš znaky podobné s jinými náboženstvími. Jsou to: stvoření světa, ráj a peklo, příchod Spasitele, konec světa a poslední soud. Všechny tyto doktríny byly ve značné míře převzaty křesťanstvím, judaismem a islámem. Nicméně je třeba přiznat, že jen Zoroaster uznával, že lidé budou žít, jako v ráji, ve známém a milovaném světě, jenž bude navrácen do své počáteční dokonalosti, a budou požívat věčného blaženství na zemi, a ne ve vzdáleném a iluzorním království.

Pětinásobná modlitba, přijatá v zoroastrismu, je taktéž známá jiným náboženstvím, zvláště islámu, včetně předcházejícího obřadu umývání. Pět každodenních modliteb bylo považováno za povinnost každého zoroastristy, částí jeho služby bohu a zbraní v boji se zlem.

Svéráznými byly i náboženské obřady zoroastristů. Sousední kmeny je nazývaly uctívači ohně. A skutečně, stoupenci Zoroastra dávali velký význam kultu ohně, počínajíce od boží jiskry v duši člověka a končíce svatým ohněm, hořícím v chrámech. Nicméně pohřbení ohněm, navzdory existujícímu mínění, své mrtvé nepodrobovali. Naopak, ponechávali mrtvé ve "věžích mlčení" s plochými střechami nebo prostě v holých pouštních místech, kde se mrtví stávali kořistí ptáků a zvěře. Kosti zemřelých potom ukládali do speciálních nádob - ossárií.

V zoroastrických chrámech kněží udržovali svatý oheň, podporujíce ho dřevem z ovocných stromů. Jeden z kněží se musel nacházet stále u ohně, ochraňuje ho. Vcházejíce do chrámu, zoroastristé, chráníce oheň od "nečistého" dýchání, si nasazovali bílé plátěné masky, zakrývající ústa a nos. Bylo-li to nezbytné, byl prováděn obřad očistění ohně. V době rituálních ceremonií bylo prováděno trojnásobné kráčení kolem ohně po kruhu a byly zpívány hymny z "Avesty".

Je pozoruhodné, že tento zoroastrický rituál se i dnes zachoval v poněkud změněné podobě v životě Uzbeků. Když nevěstu v době svatební ceremonie poprvé přivádějí do domu manžela, novomanželé třikrát kráčejí kolem ohně, jakoby se očišťovali, a jen poté ženich na rukou vnáší nevěstu do domu.

Společenský život zoroastristů byl bohatý na náboženské svátky. Nejdůležitějšími z nich bylo sedm svátků na počest sedmi božstev, provedení kterých bylo považováno za náboženskou povinnost věřících. Hlavním mezi nimi byl Navruz, persky "Nový den". Podle tradice byl svátek založen samotným Zoroastrem.

Zoroaster nebyl postranním pozorovatelem, naopak, byl horlivým kazatelem a inspirovaným básníkem. Jeho kázání a písně vešly do svaté knihy zoroastrismu - "Avesty". Její nejstarší část se skládala z 21 hlavy a byla svého druhu encyklopedií znalostí své doby.

Zrodivší se ve starém Chorezmu, zoroastrismus byl státním náboženstvím tří velikých íránských říší, existujících více než třináct století až do 7. stol. po Kr., a panoval ve značné části střední Asie, Blízkého a Středního východu.

Vpadnuvše v r. 334 př. Kr. do země, Alexandr Makedonský dobyl a zničil mnohá města, chrámy a zoroastrické svatyně. Zoroastrismus utrpěl nenahraditelné ztráty kvůli zahynutí kněží, marně se pokoušejících bránit své svatyně. V ty doby, kdy náboženské texty byly předávány ústně a kněží plnili roli mluvících knih, ztráta živé komunikace vedla ke ztrátě mnohých starých děl.

Až v 6. stol. po Kr. byla vynalezena abeceda "Avesty", vyznačující se velkou přesností a řešící takto problém zápisu svatých textů. Velká "Avesta", skládající se z dvaceti jednoho nasku, neboli části, se dále dělila na tři skupiny po sedmi částech v každé. V první byly obsaženy gaty, neboli hymny, a všechny k ní se vážící texty. Druhou skupinu vytvářely eseje týkající se učené scholastiky. A do třetí byly vloženy traktáty - instrukce pro kněží a kodexy zákonů.

V polovině 7. stol. po Kr. byla dobyta Araby Sasánovská říše3 a osud starého náboženství byl v jeho střetu s novou věroukou rozhodnut.

Po dobu tisíce let byl zoroastrismus široce rozšířen v Chorezmu, Sogdianě, Baktrii. Tak v nížinách Amudarji, tři kilometry od města Chodžejli4 byl nalezen unikátní historicko-archeologický komplex Mizdachan, rozložený na třech vrších. V jeho východní části se zachovalo množství pohřebních komor pro ossária. Město bylo velkým obchodně-řemeslnickým centrem Chorezemského státu, procházela jím jedna z větví Velké hedvábné stezky. Nedaleko od Mizdachanu se nachází stará, dobře zachovalá kultovní stavba zoroastrismu - Čilpyk. Podle legendy zde Zoroaster napsal první řádky "Avesty". Krajinu Chorezmu i nyní krášlí silné stěny pevností Ajaz-kala, Toprak-kala, Kuj kirilgan-kala, Burgun-kala, Dev-kala. Při archeologických výzkumech v těchto monumentálních památkách byly nalezeny stopy chrámů ohně, předměty domácnosti, keramika, sochy, svázané s náboženstvím zoroastrismu, osobami z Avesty. Tak v interiérech Toprak-kaly byly nalezeny fragmenty nástěnných maleb, detaily sochařské výzdoby. Do našich dnů se v životě (místních lidí)5 zachovaly některé obyčeje a tradice zoroastrismu. Jde např. o zápasy bojových beranů, charakteristický chorezemský tanec "Ljazgi", který vědci považují za rituální tanec starých uctívačů ohně.

Do dnešního dne na vrších Afrasiabu6, skrývajících ruiny Marakandy - starého sogdijského hlavního města, turisté mohou najít sošky zoroastrické bohyně plodnosti Anachity. Jedna z nejstarších mešit Buchary Magoki-Attari, podle legendy, byla postavena v 11. stol. na místě svatyně uctívačů ohně. Poslední zmínky o zoroastristech v Buchaře a Samarkandu se vztahují k prvním stoletím islámu, a po dobytí Mongoly zde pravděpodobně již zoroastristé nezbyli. Skoro neprostudovanými zůstávají do dnešní doby středoasijští, nebo bucharští Židé, ačkoliv tato etnická skupina zachovala mnoho obyčejů a obřadů úzce spojených se zoroastrismem.

Na nástěnné malbě jednoho z jeskynních chrámů 1. stol. v městečku Karatepa v Syrdarinské oblasti Uzbekistánu je zobrazen takzvaný "Buddha-Mazda", podávající obraz synkretického charakteru, sjednocujícího v sobě rysy božstev dvou náboženství - buddhismu a zoroastrismu, Buddhy a Achury-Mazdy. A nedávno, v době vykopávek na hradišti Kampyr-tepa, ztotožňovaném s legendární Alexandrií na Oksu, uzbečtí archeologové vykopali velkou svatyni, obklopenou obvodovou chodbou. Takové zvláštní rozvržení bylo charakteristickým pro zoroastrické chrámy, ve kterých základním náboženským rituálem byla ceremonie kráčení procesí kněží kolem svatyně.

V rozšíření zoroastrismu ve střední Asii sehráli důležitou roli Sogdijci. Zoroastrijci bylo obyvatelstvo sogdijských kolonií, založených prvních stoletích po Kr. podél východní části Velké hedvábné stezky, a taktéž baktrijské obyvatelstvo ve Východním Turkestánu, kde bylo nalezeno množství ossárií. Ze starých čínských textů je známo, že první chrám ohně v Čaňani7 byl postaven v r. 612. A v Severní Chenani8 poblíž Čžan-defu9 se zachovala zoroastrická pamětní stéla, postavená v 6. stol. místním architektem po sogdijském vzoru. Na stéle jsou zobrazeni kněží s maskami na sobě a stojící kolem oltáře v chrámu ohně.

Říká se, že v těžko dostupných horských vesnicích na jihu Uzbekistánu, kam je možno se dostat jen na koních, do dnešní doby žijí uctívači ohně. (Tito)10 zoroastrijci se vyznačují důvěrou ve své síly a v překonání těžkostí osudu. Mohou počítat s těmi vlastnostmi, které v nich staletími učení Zoroastra vychovávalo - odvahou, nadějí pokud jde o budoucnost a ochotou tvořit dobro.


1 Mirzajev R., The origins of Zoroastrianism (U istokov zoroastrizma), in: Uzbekistan Airways, inflight magazine č. 2/2006, NAC´s Advertising and Information Agency, Taškent, str. 76-83 (publikováno v angličtině a ruštině, překlad z ruštiny s přihlédnutím k anglické verzi).
2 V anglické verzi Angra-Manyu. Pozn. překl.
3 Jednalo se o říši, která existovala v prvních stoletích po Kr. na území dnešního Íránu a uplatňoval se v ní zoroastrismus. Pozn. překl.
4 V anglické verzi Khojeili. Pozn. překl.
5 Obsah závorky převzat z anglické verze. Pozn. překl.
6 V anglické verzi Afrosiab. Pozn. překl.
7 V anglické verzi Changang. Pozn. překl.
8 V anglické verzi Northern Hengang. Pozn. překl.
9 V anglické verzi Jang-Defu. Pozn. překl.
10 Obsah závorky převzat z anglické verze. Pozn. překl.


Související odkazy

(c) Uvedení autoři & Asmat 2004 - 2017, design by KamData [Privacy]