Autor: Tom Charvát [2007-02-09]
Od včerejšího večera víceméně nepřestalo drobně pršet, takže stan balíme mokrý. Je nevlídně, po horách se válí nízká mračna, jezero má temně šedou barvu. Loď společnosti Hielos Patagónicos odjíždí po desáté, půlhodinová plavba stojí nekřesťanských 10 000 CLP, ale ušetříme si tak minimálně desetihodinový pochod – mají to, mrchy, spočítané! Vypadá to, že naše první cesta v Pto. Natales bude směřovat opět do směnárny.
Na katamaránu dostáváme
hrnek horkého kafe nebo kakaa, snad aby odčinili tu zlodějnu za přepravu. Během
cesty toho není moc vidět, hory jsou v mracích. Po přistání v Pudeto
přestává pršet, mraky se trochu trhají a střídavě se objevuje sluníčko. Rázem
je jako v prádelně. Jelikož autobus nám jede až v půl druhé,
necháváme bágly před kanceláří CONAF a jdeme na procházku k blízkému Salto
Grande. Asi půl hodiny jdeme po prašné silničce, po které jezdí množství
aut, autobusů a mikrobusů s línými turisty. Na konci silničky je
parkoviště a odtud už všichni musí jít další půlhodinu pěšky. To je určitě pro
řadu z nich rána pod pás, nejsou výjimkou klopýtající dámy s botkami
na vysokých podpatcích.
Salto Grande je vodopád na přetoku
z jezera Nordenskjöld do jezera Pehoé. Výškový rozdíl hladin
jezer činí 70 m, voda však nepadá z této výšky. Od horního jezera je několik
stupňů nebo spíše peřejí, pak následuje nejvyšší stupeň o výšce odhadem tak 30
m, což je vlastní Salto Grande. Pod ním se voda valí černým kaňonem
impozantními peřejemi do dolního jezera – byl by to dost adrenalinový rafting,
i když poměrně krátký. Průtok je mohutný, netroufám si odhadnout množství, ale
nějaká stovka kubíků to bude. Slunce svítí-nesvítí, občas se však nad vodopádem
objeví duha.
Kousek od vodopádu je v mapě inzerována vyhlídka na Cuernos del Paine a Cerro Paine Grande, bohužel nízké mraky nám nedovolují spatřit kopce v celé jejich kráse. Vracíme se na Pudeto, opět začíná pršet. Je tu poměrně čilý autobusový provoz nejrůznějších cestovek, takže si myslím, že by se dalo i bez předchozího zajištění přepravy dostat zpět do Pto. Natales. Konečně přijíždí náš autobus (JB neboli “chota be”), naše ručně vystavené podezřelé jízdenky kupodivu fungují, místní logistika je obdivuhodná!
Odjíždíme ke vstupu do parku u Laguny Amarga. Myslel jsem, že pojedeme kratší cestou přímo k jihu kolem Lago del Toro, ale prý se tam opravuje silnice. Ledovcem modelovaná krajina mezi jezery Nordenskjöld a Sarmiento je pampa s trávou, keříky a jezírky, často zarostlými rákosem a vlhkomilnými trávami. Na pampě se pasou stáda lam guanaco, na obloze krouží kondoři a zahlédneme i osamoceného pštrosa ñandú.
U brány do parku je
půlhodinová pauza, kterou trávíme filmováním a focením zvířeny, tedy hlavně lam
a kondorů. Následuje cesta do Pto. Natales mezi nekonečnými oplocenými
pastvinami se stády lam, krajina je zvlněná, s malebnými stolovými horami
tvořenými pískovci a slepenci. Silnice se za provozu opravuje, vypadá to, že
bude brzy asfaltová. Zatím je nezpevněná a hodně prašná, místní vozidla mají
před předním sklem natažené drátěné pletivo proti odletujícím kamínkům. Před Pto.
Natales je už hotová nová betonka.
Do města přijíždíme asi v pět. Daniela nám skutečně zajistila lísky do El Calafate po 10 000 CLP, je nejvyšší čas směnit peníze, které nás neuvěřitelně rychle opouštějí. Převlékáme se a naše první cesta směřuje do směnárny a pak hned na nákup.
Sraz máme v půl osmé u kostela, kde akorát probíhá mše. Převážně katolické kostely jsou v Patagonii obvykle dřevěné, jednoduché, bez okázalé výzdoby, oltáře obvykle nahrazují obrazy od místních umělců s příznačnými prvky naivismu.
Na šťastné shledání si připíjíme mnou zakoupeným piscem (příště už ten sajrajt proboha nekupuj!) a směřujeme rovnou na večeři. Tedy hospod tady žádný výběr není, do té minulé se nám nechce a tak jdeme do té druhé. Chceme si dát lomo a lo pobre (ve volném překladu “plátek chudých”, jde však o biftek se dvěma sázenými vejci), ale mají jen nějaké jiné maso také se dvěma vejci a hranolky, maso se škvíří uprostřed lokálu na velkém roštu a to ještě nevidíme do kuchyně, kam jsme nahlédli naštěstí až po jídle. Zato mají dobré točené pivo schop, což v místních krajích nebývá příliš obvyklé. S jídlem zapomněli na mě a Aleše, kolem poletuje vyhládlá mrtvice. Na závěr se ještě hádáme o účet, posléze zjišťujeme, že neoprávněně.
Signál na mobil stále ještě nedorazil, tak jdu na internet, abych rodinu ubezpečil, že stále žiju. V Brlohu na poslední chvíli peru to, co bych doma normálně vyhodil a ve sprše kultivuji svou nožní plíseň plísněmi místními. K tomu solidně chrchlám a mezi záchvaty kašle s obavami studuji svou potenciální kýlu.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 ] Další >
