Autor: Tom Charvát [2007-02-09]
Snídaně je klasická –
housky, salám, sýr, marmeláda, kafe. Barák je celý vylidněný, snídani jsme
našli připravenou v prázdné jídelně. V jídelně objevujeme dvě
vyřezávané dřevěné ryby v životní velikosti, což nás provokuje
k fotografické dokumentaci “Petrova zdaru”, když nám doposud nebylo
dopřáno těšit se ze skutečného úlovku.
V turistických informacích na náměstí jsme zapátrali po místních pamětihodnostech, mají docela dost prospektů. Nejzajímavější je blízká Reserva Nacional Tamango, asi 7 km od městečka. V rezervaci je prý nejvíce huemulů z celé Patagonie. Huemuly jsme si však odškrtli už včera, tak se vydáváme jen tak k řece Cochrane za účelem rybaření. Před tím ještě zdoláváme kopec s plechovým nápisem, je odtud pěkný výhled na městečko lemované řetězem hor s bílými vrcholy (na svých internetových stránkách má Cochrane dokonce interaktivní 3600 panorama). Počasí se trochu pokazilo, je zataženo, fouká silný vítr a chvílemi drobně prší.
Říčka protéká městem, jdeme proti proudu až dál za roztroušenou zástavbu. Přístup k řece je problematický kvůli nekonečným chilským plotům, respektive několika řadám ostnatého drátu kolem všech pozemků. Fabrika na ostnatý drát musí být v Chile zlatým dolem. Právě když přicházíme k mostu přes řeku, spouští se slejvák. Most nám poskytuje úkryt, což je vítaná příležitost otevřít krabici od kapitána Close (tedy cabernet sauvignonu této značky). Po dešti se Věrka vydává na výzvědy k blízké cabañi a přináší pozvání k návštěvě. Shromáždila se celé rodina, která je zvědavá na cizince z druhé strany světa. Jsou to příjemní lidé, vyptávají se na naši zemi (pán zná pražský orloj!), nabízejí nám i oběd. S díky odmítáme, vždyť si za chvíli nachytáme ryby! Získáváme svolení k přístupu k řece z jejich pozemků.
Překonáváme několikero ostnatých plotů a usazujeme se u malé kaskády. Zbyňák s Michalem nedočkavě vybalují nářadíčko a už sviští vlasce nad vodou. My ostatní se zatím intenzivně věnujeme kapitánu Closovi a jeho skvělému cabernetu. Už zase svítí sluníčko, což mě provokuje k záchvatu hygieny a kousek po proudu vymítám vlka, možná dojde k hromadné otravě ryb. Zdá se však, že to nehrozí, neboť naši rybáři po téměř dvouhodinovém snažení definitivně konstatují, že v Chile ryby nejsou. Za tímto konstatováním si naše výprava stojí, za celou dobu pobytu jsme ve vodě patagonských jezer a řek nespatřili, jak pravil Míchal, ani šupinu! Veškerou reklamu lákající na rybolov v Patagonii považujeme za klamavou. Když jsme vznesli dotaz na místní, jakže to s tím rybolovem doopravdy je. připustili, že ryb tady moc není s výjimkou března, kdy táhnou lososi. To se sem pak sjíždějí rybí vrahouni z celého světa a masakrují lososy ve velkém, to musí být úžasné!
Vracíme se do města, na Zbyňáka se opět lepí psi, je to na pováženou, co jim na něm tak voní! V lidové nálevně při cestě se stavujeme na pivě. Z repráků se line hlučná místní muzika, uvědomuji si, že synek má dnes maturitní ples a tak na jeho počest vytáčím s Věrkou valčík k obveselení místních. Posléze zjišťuji, že ples měl už včera.
V podvečer navštěvujeme internet, zprávy z domova připomínají rychle se blížící návrat. Zbyňák se dovídá, že mu umřel kamarád a je z toho hodně špatný. Odcházíme na večeři do Rincónu a Zbyňák cíleně pracuje na své opici. Po vzájemné dohodě si objednáváme cebiche, které jsme zatím v Chile neochutnali. Barman opět vysílá pomocníky do světa pro ingredience a pak před našimi zraky vyrábí tu dobrotu. Zmraženou syrovou rybu škrábe nožem na kašičku podobně jak se škrábe tatarák ze svíčkové. Výsledný produkt míchá s drobně nakrájenou cibulkou, přidává koření a šťávu ze zeleného citronu. Chutná nám, ale k nasycení to moc není Je to něco trochu jiného než cebiche, které jsem jedl v Ecuadoru, tam se ryba neškrábala, ale byla nakrájená na kousky, chuťově spíše připomínala zavináče. Na závěr nám barman dává ochutnat domácí likér, něco jako griotku, ta je také dobrá.
Doma si ještě dáváme dohromady třikrát menu, jedno na každou rodinnou buňku. Menu čítá polévku, guláš s rýží, zmrzlinu a kafe. Konečně se dosycujeme po hladové rybí specialitě a můžeme jít spokojeně spát.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 ] Další >
