Autor: Tom Charvát [2007-02-09]
Vstáváme v osm, snídáme tvrdé housky s dobrým sýrem a ve čtvrt na deset opouštíme camp. Mlaďoši po prohýřené noci ještě chrní. Podle popisu, který jsme dostali včera a také podle LP, který trasu popisuje obráceně, je to odtud asi čtyři hodiny do Novozélandského campu. Cesta vede neustále nad hlubokým údolím říčky Parada a v místě campu se prudce stáčí téměř o 1800 k sedlu Castillo. Nám se nechce trmácet se až k campu a rozhodujeme se střihnout to přímo vzhůru, kde na vracející se cestu logicky musíme narazit.
Pereme to tedy superdirektkou do strašného kopce, prodíráme se pralesem, brodíme se mokřinami, obcházíme neprůstupné úseky, až se totálně splavení dostáváme na hranici lesa. Je zcela jasno, daleká viditelnost a na slunci Sahara.
Přímo nad námi se vypínají štíty Cerro Castillo, ale až k jejich vzdálené skalní stěně se rozprostírá mohutné suťovisko. Vpravo od vrcholů vidíme na obzoru kýžené sedlo, které však je stále hrozně daleko a vysoko. Pod námi je hluboké údolí Estero Parada, nad jehož závěrem se vypíná ta zvláštní odevšad viditelná černá pyramida, o kterém jsme si včera mysleli, že je to právě Cerro Castillo. Z dostupných materiálů nejsme schopni identifikovat její jméno. Nádhera!
Ale zpět do reality – nikde ani památky po nějaké stezce. Po pár pokusných výpadech do okolí se rozhodujeme vzít to cestou necestou rovnou k sedlu přes tu strašlivou suť. Všude se sice vyskytují mužici, ale zřejmě je budovali stejní pobloudilci jako my. Musíme překonat strmé údolí, které máme v cestě, ale alespoň v něm můžeme nabrat vodu k pití. Pak už následuje namáhavá dvouhodinová sápačka nesourodou sutí až do sedla vysokého 1692 m.
Nahoře jsme odměněni
překrásnými výhledy, zvláště z malé vyvýšeniny nad sedlem. Hluboko pod
námi je Villa Cerro Castillo, od jihu dále k severu se vine stužka Carretery
Austral, je vidět i odbočka k Puertu Ingeniero Ibáñez.
V široké údolní nivě se třpytí meandrující tok Río Ibáñez.
Řeka vytéká z jezera General Carrera, které lze tušit v mlžné
dálce na východě. Jižní obzor je lemován věncem bílých hor, z nichž
některá je Volcán Hudson. Nad hlavami nám tiše krouží orel.
Po odpočinku a občerstvení
sestupujeme po sněhovém poli na druhou stranu sedla. Jsme na úrovni ledovce,
který pokrývá jihovýchodní úbočí hory. Jeho ledy padají do tyrkysově zeleného Laga
Castillo. Naproti ledovci je plochý hřebínek s malým jezírkem, kolem
zelená travička, nesmírně idylické místo, které přímo vybízí k utáboření.
Po třetí hodině tam přes Michalovy výhrady rozbíjíme camp. Je pravdou, že kdyby
pořádně zafoukalo, asi bychom si i se stany zaplachtili a při vydatnějším dešti
by s námi idylické jezírko sdílelo lože. Nicméně všichni, až na Míšu,
věříme ve shovívavost živlů. Okamžitě jdeme do spodního prádla a vychutnáváme
si bosýma nohama travnatý koberec. Jedinou vadou na kráse jsou drobná pichlavá
semínka blíže neidentifikované rostliny, která se skrývají v trávě a
zapichují se do bosých nohou. No, snad se nezapíchnou do nafukovací karimatky!
Vaříme čínskou polévku a mezitím stále fotografujeme a filmujeme. Po jídle vycházíme na kopec Morro Rojo nad tábořištěm, abychom umocnili krajinově vděčné výhledy. Nafotil jsem několik panoramatických snímků, bohužel jsem nestihl zachytit mohutnou lavinu valící se z protějšího ledovce.
Voda v mělkém jezírku je teplá a přímo vybízí k tělesné očistě, přece jen jsme se dnes pořádně zapotili. S vodou k pití je to trochu horší, ale poblíž jezírka nacházím stružku, jejíž vodu prohlašuji z postavení nejstaršího hydrogeologa výpravy za pitnou. K večeři vaříme vřetena s makrelou v tomatě a s kečupem, což nemá chybu. Slunce pálí ještě v půl osmé a tak uzavíráme sázky v kolik zapadne za sedlo. Nejdelší čas 21:03 hádá Michal a zpožďuje se pouze o 4 minuty. Okamžitě po západu je zima a rychle se uchylujeme do spacáků.
Vstávám chvíli po půlnoci z obvyklých důvodů muže pozdně středního věku, shodou okolností se budíme téměř všichni, bez ohledu na věk a druh žláz, a svorně se snažíme najít Jižní kříž. Ač je nebe plné hvězd (nebo možná právě proto), dotyčné souhvězdí není k nalezení, z čehož coby nejzkušenější Jihoameričan mám hlubokou depku.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 ] Další >
