Autor: Tom Charvát [2007-02-09]
Vstáváme v půl sedmé, snídáme bez vaření, bombičky pak předáváme dívence, která nás pouští ven – říkám, že to je pro Čechy, ona ví, o co jde. Vždyť první starostí našich krajanů nejen v Chile je sehnat bombičky, aby byl teplý žvanec. Loučení s Caribe je smutné, vím že příště už nebude, ale pro mě asi už ani žádné to příště (tedy ne, že bych se chystal natáhnout bačkory, ale je třeba navštívit i jiná místa ne Zemi). Kráčíme tichými ulicemi k autobusu, vedle zastávky ještě za poslední drobáky kupuji litrovku piva, však se nám sejde.
Cesta na letiště je velmi zdlouhavá, busík křižuje snad po celém Santiagu a nabírá především zaměstnance letiště. Z inzerované půlhoďky je 50 minut, až jsme trochu nervózní. Před letištěm se ekologicky likvidují pneumatiky – mohutný sloup černého dýmu je vidět už zdaleka, zřejmě indiánská navigace letadel.
Na letišti chvíli bloudíme, než nacházíme odbavení společnosti Lan Chile – jsme tam jako první. Děvče na přepážce je zřejmě elév, dlouho si s námi neví rady. V závěru, kdy již bágly směřují k pohyblivému pásu, se mě ptá, zda je máme správně označené. No, ještě, že se zeptala, značka PRG na nich není, jsou odesílány do Říma. Takže oprava, naštěstí!
Boarding má mírné zpoždění,
které vyplňuji hledáním otvíráku na pivo (nůž jsem si v kapse nenechal).
Ač je podle nepsaného zákona svět plný otvíráků na pivo, na letišti v Santiagu
to neplatí, pomáhá mi až odpadkový koš. Nakonec odlétáme včas v 10:30.
Poprvé během expedice sedím u okénka, ale bohužel na pravé straně, Andy jsou
sice krásně vidět, ale Aconcagua je na straně druhé. Také jsme dost
rozházení po letadle, nechápu proč. Po přeletu And je pod námi jen pustá
jednotvárná pampa s občasnými jezírky. Zajímavý je způsob parcelování
viditelný i z letadla.
Asi ve 13:30 jsme v Buenos Aires. Už v tubusu na nás čeká zaměstnanec Alitalie, vede nás do tranzitu a u přepážky nám vystavuje boarding pasy jak do Říma, tak do Prahy – jsme tou službou unešeni. Zřejmě je to práce Mariany, která nám před třemi dny let rekonfirmovala. Docházejí mi esemesky od synka, který si žádá nějaké korálky na krk a také prý pro jeho slečnu – to bych ho zabil! Obcházím letištní suvenýry až kupuji za dva doláče dvoje korále, přitom v Puertu Montt i v Santiagu měli hezčí! Aleš se Zbyňákem si za sedmičku kupují tykve na maté, jsou hezčí než ta moje za dvojku. Pánská část výpravy se pro jistotu zaopatřuje ještě lahvinkami whisky, kdyby bylo nutné řešit nějaké problémy.
No a pak už se naloďujeme do B-777 a v 15:00 odlétáme. Boeing je sice funglovka, ale jak už jsme zjistili cestou sem, má strašně málo místa na nohy, to bude zase křeč! Navíc ten šmejd ovladač od multifunkčního zařízení mi samozřejmě nefunguje. Opět sedím u okna, ale tím pádem přes ostatní tři spolusedící moc nemůžu ven.
Po startu je pěkně vidět ohromné kalně hnědé jezero v deltě La Platy. Dále letíme většinou přes pevninu až k brazilské La Fortaleza a hurá přes oceán. Věra mi dává prášek na spaní, nezabírá a tak u WC, kde letušky pro alkoholiky zřídily samoobsluhu, konzumuji víno. Ale ani to nepomáhá, usínám až po značně nechutném jídle.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 ] Další >
