Autor: Tom Charvát [2007-02-09]
Po ránu je jako vždy trochu problém porovnat se v koupelně, po snídani si ve vedlejší cestovce Sol Iguazú objednáváme taxi na letiště. Auto přijíždí o malinko později, ale cesta na letiště trvá jen chvíli. A hned vidíme, že náš let je demorado na 12:20, už nás to ani nepřekvapuje. U odbavení říkám, že v Bs. As. pokračujeme do Ushuaii, tak nám vystavují boarding pasy i na následující let a zavazadla posílají (snad) až do cílové destinace. Nezbývá nic jiného než jít zase na pivo do snack baru, mají ho pěkně drahé!
V 11:50 přistává opožděné letadlo, kterým pak ve 12:30 odlétáme do Bs. As. Na poslední chvíli jsem chytl psycho z příručního zavazadla, ve kterém jsem samozřejmě nechal i stanové kolíky, ale vše proběhlo bez problémů, jen chlapovi před námi sebrali kudlu. Pokud bude mít zájem, půjčím mu kolík. V letadle konzumuji ke svačince dvě lahvičky vína, hned je mi lépe, přestože sedím vedle tlusté gringošky z Friska, která se láduje dvěma svačinkami a hladově pokukuje i po té mé.
Ve 14:25 jsme v Bs. As., je zataženo, 23 0C a tím pádem zima. A v tu chvíli si uvědomuji, že v Ohňové zemi určitě nebude tepleji, na sobě mám kraťasy a tričko a ostatní hadry jsou v báglu. To jsem tedy pěkné pako, trochu mě utěšuje že nejsem sám. A samozřejmě opět hodina zpoždění.
Odlétáme v 15:30, dostáváme vzdušné kuře s rýží, holt biftek to není. Let je klidný, sedíme více vpředu, kde je menší hluk. Zpočátku letíme víceméně stále nad mořem a je jasno. Dále nad jižní Patagonií je oblačno, ale podle mapy se dá sledovat, kudy letíme. Pak už vidíme Magellanovu úžinu (jsme mezi španělsky hovořícími národy a tak i Magalhãesovo jméno je pošpanělštěno), jezero Fagnano a už střemhlav nalétáváme na přistávací dráhu v Ushuaii. Letiště je na malém, částečně umělém poloostrůvku asi 4 km od města, takže přistání je prý podobné Hong-Kongu.
Hned po výstupu z letadla je jasné, že pokud nám nepřiletěly i naše bágly, první nákupy se budou týkat garderoby. V triku a kraťasech si připadám jak nahý v trní a i v hale skoro klepu kosu, venku je polojasno a 10 0C. Ale logistika nezklamala, naše miloučká zavazadla jsou tady, tak se rychle se oblékáme.
Hned v hale jsou, jak je ve zdejších krajích dobrým zvykem, turistické informace. Snažím se sehnat levný nocleh a asi po půlhodině telefonování nám mladík dohazuje bydlení v cabañas dohromady za 200 ARS na jednu noc, nejlevnější hostely za 25 ARS na osobu a noc již byly plné. Vzniká mírné napětí, protože představy účastníků expedice o ceně noclehů byly poněkud skromnější, ale je nutné se přizpůsobit realitě.
Sjednáváme si taxi, které
nás nabližuje přes celé městu vzhůru do kopců až ke Cabañas Puerta de
los Glaciares. Jsou u městské vodárny s pěkným výhledem na město,
záliv Beagle a na zasněžené vrcholky hor na protějším chilském ostrově Navarino.
Ve večerním světle je to úchvatný pohled s neuvěřitelnou ostrostí svědčící
o křišťálově čistém ovzduší. Za námi se rovněž tyčí hory
s výletním ledovcem Martial, na který vede nedaleko odtud lanovka.
Sjednáváme ubytování zatím na dvě noci, tlustá mamá si nás zapisuje do počítače. Dostáváme patrovou cabañu a poté vyrážíme do města. Je večer po deváté, slunce je však ještě na obloze. Kocháme se výhledy na zasněžené (nebo spíše zaledovcované) vrcholky hor. Fotím a filmuji s vědomím, že zítra už může být ošklivě. Získávám tím řadu světelně zajímavých záběrů s těžko definovatelnou atmosférou tohoto odlehlého koutu světa. Ona ta odlehlost je však značně relativní – vždyť co se týče zeměpisné šířky, jsme na pouhé úrovni severního Polska!
Bydlíme asi půl hodiny pěšky
od centra, pravoúhlá síť ulic (hlavní jdou po vrstevnici a kolmo na ně jsou
strmé uličky nebo schody), uprostřed kopce vede po vrstevnici hlavní čtyřproudá
třída Magellanes. Architektura města je velmi bizardní, staví se zřejmě
bez jakéhokoli stavebního povolení či projektu, protože to co tady stojí nebo
se staví by nemohl povolit ani statik amatér. Převážně dřevěné domky nemají
žádné založení, pokřivené konstrukce svědčí o nekontrolovaném sedání, zkrátka
importovaný inženýrský geolog by to odnesl újmou na duševním zdraví. Ale na
druhou stranu některé domky jsou upravené a výstavné, se zahrádkami a stromy
(též araukáriemi), ale ty jsou v menšině. Nejčastější bylinou, a to nejen
na zahradách, jsou vlčince v nejrůznějších pastelových barvách. 
Stále
udivuje neuvěřitelně čistý a průzračný vzduch, v dálce jsou ostře vidět zapadajícím
sluncem nasvícené vrcholky hor.
Ushuaia se svými více než 40 000 obyvatel je prezentována jako nejjižnější město planety, protože ještě jižnější trvale obývané Puerto Williams na protějším chilském ostrově Navarino nemá status města. Ushuaia je sevřená mezi kanálem Beagle a zubatými horami, které se tyčí nad městem do výšky až 1500 m. Kanál Beagle propojuje Atlantik s Pacifikem obdobně jako Magellanův průliv, ale o něco jižněji. Vztahy mezi Argentinou a Chile jsou po posledním válečném konfliktu začátkem osmdesátých let minulého století stále poněkud chladné, některé skalnaté ostrůvky v kanálu Beagle obývané jen mořskými ptáky jsou stále zaminované. Ushuaia je samozřejmě i vojenskou námořní základnou, která hrála významnou roli při konfliktu Argentiny s Velkou Británií o Falklandské ostrovy.
Ve městě je rušno, ale obchody mají otevřeno jen do devíti. Značně hladoví se ubíráme do lidové jídelny s příznivými cenami. Dávám si milanesu na jakýsi způsob, jde o tenký plátek hovězího zapečený se šunkou a sýrem, no nedej si to za tři doláče! Dlužno poznamenat, že hranolky jsem si k tomu už dávat neměl. Ostatní se ksichtí nad tortillami, které jsou spíš připálenými omeletami. Pak se vracíme do domů, objednáváme ještě snídani a jdeme spát.
Kapitoly: < Předchozí [ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 ] Další >
