Autor: A. Staněk [2007-03-07]
V listopadu minulého roku jsem navštívil Afghánistán. A tak bych se chtěl se čtenáři podělit o mé zážitky z této zajímavé země.
Po příletu na Dubaiské letiště nás autobus odvezl na terminál dvě, který je určen k letu do Kábulu. Tam létají pouze dvě letecké společnosti a to konkrétně Kam Air a Ariana. Jejich letecký park je již velmi zastaralý a proto je asi v Dunaji odsunuli až na konec letiště mezi nákladní letadla. Už při letu jsem byl překvapen. Let, který trvá asi 2 hodiny, v druhé části přelétá jenom přes samé hory.
Hlavní město Kábul se rozprostírá na náhorní plošině obklopen jenom horami. Letiště je malinké a denně přilétá pouze pár civilních letadel. Letiště a letový provoz řídí armáda. V době mého příletu to byla armáda naše. Ostatní služby zajišťuje afgánská policie a armáda. Již po příletu je na letišti hrozný chaos a největší problém jsou zavazadla, mému kolegovi nedorazilo, což jak jsem později zjistil, byla zcela normální věc. Celé letiště je hlídáno vojenskými hlídkami afgánské armády. V civilní části je připraveno několik taxíků, které zajišťují dopravu mezi letištěm a městem. První přivítání bylo srdečné a zajímavé. Kábul, kde se pohybuje spousta aut, je denně zahalen těžkým smogem z výfukových plynů automobilů. Lidé jsou zde již na první pohled velice přátelští.
Já jsem se ubytoval v chudé rodině na kábulském sídlišti, které je pozůstatek sovětské invaze a které zde sověti vybudovali. Sídliště je celkem stejné jako u nás jen s tím rozdílem, že všude je nepořádek, odpadky a páchnoucí stoky. První překvapení je, že nejde elektrický proud, který se zapíná pouze na pár hodin denně asi od 18 hod do 21 hod. Voda také neteče a teplá to je jenom sen. Takže hygiena byl velký problém. Jídlo je servírováno na koberci na podlaze s tradičním čajem. Čaj je zde každodenním pitím. Jídlo je složeno hlavně ze zeleniny a skopového masa. Po týdnu se jen málo na jídelníčku mění. Při pobytu u této rodiny jsem byl striktně oddělen od žen, které jsem ani po týdnu okem nezahlédl. Je to součást náboženství, které se projevuje všude kam přijdete. Sídliště má svoji modlitebnu, kam se obyvatelé chodí každodenně modlit. Jinak nákupy jsou prováděny na sídlištních stáncích a je zde k sehnání skoro vše. Cigarety velice levné, jídlo také. Největší spotřeba rodiny je chléb. Ten se zde peče v kruhových pecích na každém rohu. Stolování a konzumace se provádí pouze rukama a to právě chlebem, kterým si nabíráte maso a ostatní pokrmy. Rodina, u které jsem bydlel, měla několik dětí. Jediný otec rodiny byl zaměstnán a ze svého příjmu celou rodinu živil. Zámožnější rodiny mají elektrické agregáty, které jim zajišťují elektrickou energii podle potřeby. V době, kdy jsem pobýval v Kábulu, byla zima a napadl sníh. Vytápění bytů je nedostatečné a noci jsem v prvních dne strávil ve strašné zimě. Později jsem dostal dostatečné množství přikrývek, abych se alespoň trochu zahřál. Sprchu a celkovou hygienu je možno provádět pouze ve veřejných sprchách, kde teče teplá voda asi tak jednou až dvakrát týdně.
Kábul je směsice několika národností a centrum je velice rušné. Centrum starého Kábulu je stále rozbombardované a zničené, přesto je zde velice rušný život. Bazar, kde koupíte skoro vše - hlavně zboží z Číny a potraviny z domácí produkce a to hlavně sušené ovoce a ořechy. Hlavním produktem jsou rozinky kterých je několik druhů a jsou zde prodávány všude. Ve všech kamenných obchodech stále vrčí elektrické agregáty a smog v ulicích je nesnesitelný. Všechny státní instituce a sídla zahraničních firem jsou malé pevnosti, které hlídá ozbrojená ochranka. Korupce je zde bohužel značná a všudypřítomná a není problém proniknout při troše štěstí až k vysokým ministerským úředníkům. Všude jste kontrolováni zda nemáte zbraň. Cizinců je zde velice málo a proto je nezbytné nechat se zarůst abyste mezi ně trochu zapadli. Afghánci jsou velice srdeční, přátelští a pohostinní.
Těšil jsem se na cestu mimo Kábul ale z bezpečnostních důvodů jsem byl od cesty do Kandaháru odrazen a tak jsem cestoval do asi 250 km vzdáleného Jalalabádu směrem k Pákistánským hranicím.Cesta vede přes hory krásným průsmykem. Silnice je nově vybudovaná a v současné době ji dokončují japonští dělníci. Při opuštění města jsou všude silniční kontroly, které se snaží zadržet odpůrce současného režimu. Cesta probíhala celkem dobře až na několik přestávek, kdy si mí přátelé museli zakouřit hašišovou cigaretu, což je zde zcela normální. Při projetí průsmyku se krajina začíná zelenat a je lemována krásnou řekou, kde místní obyvatelé chytají ryby které potom u silnice prodávají. Cestou lze spařit zničenou bojovou techniku jako pozůstatek po ruské invazi. Před Jalalabádem je menší přehrada a zastávka s vynikajícími rybími pokrmy.V Jalalabádu, ačkoli je vzdálen jen 250 km od Kábulu, je velice teplo a na stromech rostou datle, fíky a citrusové plody. Samotné město Jalalabád bylo v minulosti zimním sídlem afgánských panovníků, kteří se sem uchylovali právě v nehostinných zimních měsících. Po vyřízení všech našich obchodních kontaktů jsme byli pozváni na afgánskou svatbu. Kulturní dům byl naplněn asi 200 lidmi a začal hostinou, která byla velice dobrá a bohatá. Ženich se postupně pozdravil se všemi hosty a začalo hudební vystoupení, které je pro místní velkou událostí a hodně ho prožívají. Místní folklór je sice pěkný, ale tak trochu monotónní, alespoň tedy z mého pohledu. Pozdě v noci jsme se vraceli zpět do studeného Kábulu přes hrozivý průsmyk, který je v noci ještě hrozivější než ve dne. Cestou jsme narazili na kolonu amerických vojáků, kteří se pohybovali směrem do Kábulu. Při přiblížení k vojenské koloně na nás začal svítit výrazně zelený laser, který řidiče upozorňuje na velice malou vzdálenost a řidič musí zpomalit. Neuposlechne-li, je okamžitě z kulometů umístěných na obrněných voze odstřelován. Je to jediný způsob jak se vojáci brání před sebevražednými atentátníky. Samozřejmostí je i vypínání signálu mobilních telefonů. Závěrem lze konstatovat, že Afganistan je krásná země, ale bohužel zmítaná lokálními boji. Kábul je bezpečné město s přátelským obyvatelstvem. Zájem Američanů lze vidět hlavně ve strategické poloze země. Jinak by zde nestavěli největší letiště v Asii, které je umístěno v oblasti Hilmand u města Gerešk.
